Milan Mikulecký

Až do účasti ve Skupině D Milan Mikulecký veřejně vystupoval prakticky jen jako ředitel leteckých festivalů, či předseda spolku Historické letky Republiky československé a později ředitel letňanského letiště. Mikuleckého minulost je ale mnohem pestřejší. Přiznává, že jej do značné míry zformovala práce v CIMEX HOLDING. Na podrobnosti je však pozoruhodně skoupý, realita je pro něj totiž dnes zjevně přitěžující. Co už ale nepřiznává, ačkoliv o sobě tvrdí, že nesnáší jakýkoliv autoritářský režim, že sám po jistý čas na Karlovarsku pracoval po boku bývalých příslušníků StB, lidí kteří věřitele obrali o miliardy, a lidí trestně stíhaných za v 90. letech oblíbené čachry s DPH. A pak také přímo pro vlivné občany Ruska a Běloruska z této doby. Mezitím se také zabýval byznysem okolo letectví, kdo však zkřížil jeho plány, musel se poroučet, čemuž předcházely krajně nevybíravé praktiky. Z prostředí letectví také pramení jeho velký vliv v médiích, zájem o letadla jej totiž propojil s majitelem mocného mediálního domu Seznam.cz Ivo Lukačovičem, pod který spadají Seznam Zprávy či novinky.cz. Kde mimochodem publikuje sám Mikulecký v roli “bezpečnostního experta”, a jako novinářka pracuje i jeho žena.

Na Seznamu – předtím pracoval pro Lukačoviče – viz. kapitoly letiště se objevuje v roce 2022. Jeho manželka a moderátorka Eva Mikulecká začala pro server Novinky.cz pracovat rovněž ve stejném roce. Jako postavičku médií ho tedy zřejmě vyrobil Lukačovičův Seznam ale svou roli musely sehrát i kontakty Veverky a jeho vlivných spojenců v pražském podnikatelském prostředí. Od února 2022 totiž zažil Mikulecký mediální vzestup jako komentátor vojensko-bezpečnostní situace. Zvaly si jej nejvlivnější mediální servery jako Idnes.cz, Blesk.cz, DVTV.cz, Novinky.cz a Česká televize, což je na komentátorského nováčka neobvykle „raketový start“. V jeho exkluzivním přístupu do vysílání České televize bude hrát roli i jeho manželka Eva Mikulecká, co by bývalá moderátorka ČT.

Po tom co se provalily čachry s penězi na drony kolem skupiny D, dostává Mikulecký prostor hovořit o úplně jiném pozitivním tématu na zdánlivě nezávislé podcastové platformě Vlny. Této praktice se říká spin doctoring, a v Česku je na ní uznávaný expert Marek Hanč, člen Veverkovy jednotky v armádních zálohách a jeho parťák z dob působení na pražském magistrátu, kde proti Romanu Janouškovi v kauze Opencard nehnuli prstem. Nejzábavnější moment je totiž v tom, že platformu Vlny skrytě ovládá právě Veverkův letitý “byznysový parťák” Janoušek a Roman Pitr, přes mediálního manažera Vladimíra Piskáčka.

Zajímavé je, že Mikulecký se bez jakéhokoliv vzdělání a praxe dost dlouho pohyboval v bezpečnostních kruzích (nepočítáme-li kšeftování s letouny L-159 v Iráku), nejen bez vysokoškolského, ale dokonce i středoškolského vzdělání. Což dohnal alespoň koupenou maturitou v oboru Ekonomika a podnikání ze soukromé reklamní školy. Tento “bezpečností expert” byl také vyhozený z jedné firmy pro krádeže, a následně i z Ministerstva obrany, protože neměl bezpečnostní prověrku a zatajil práci pro Rusy a Bělorusy. Média zachytila i jeho kariéru na ministerstvu obrany, kdy působil jako poradce ministra Martina Stropnického (za ANO).

Letectví jej ale propojuje i se společností Bigboard Jana Veverky, a společností PPF. A samozřejmě nelze opomenout členství ve Veverkově jednotce v Aktivních zálohách.

Pamětníci parlamentních kuloárů také hovoří o tom, že Mikulecký po jistý čas dělal asistenta poslanci Michalu Krausovi, nechvalně proslulému jako “Kakaový bob”. V lednu 2006 MF DNES zjistila, že podnikatel František Rigo (v té době odsouzen za stomilionový podvod v Kreditní bance Plzeň) byl v roce 2001 dojednávat obchody v Ghaně. Šlo o nákup podniku na zpracování kakaových bobů. V Ghaně byl s poslancem ČSSD Michalem Krausem. A když podepisovali smlouvu o smlouvě budoucí na nákup továrny, podepsal se Kraus za českou stranu jako „director“, tedy ředitel projektu. Rigo tvrdil, že šlo o investici celkem půl miliardy korun a že s takovou sumou měla disponovat ČSSD, protože to byla část úplatku za nákup švédských stíhaček Gripen. Kraus to popřel a před veřejností tajil, kdo mu půjčil dva miliony korun na zálohu, kterou na ghanský projekt v roce 2001 poslal. Kraus nejdříve tvrdil, že peníze patřily jeho společníku Rigovi. Pak však policii do protokolu uvedl, že si dva miliony půjčil on sám od jistého podnikatele z Pardubic, vložil je na účet své matky a poté poslal na účet ghanské agentury pro privatizaci.

Zajímavé jsou také Mikuleckého kšefty s letouny Aero L-159 Alca, v minulosti měl co dočinění s jejich dodávkami pro Irák, respektive v roce 2015 údajně působil na Iráckém velitelství vzdušných sil, které je zavádělo do výzbroje. V roce 2016 už byly v akci. Když přišel z čista jasna prezident Petr Pavel s myšlenkou, že by se některé tyto letouny Armády ČR mohly darovat nebo prodat Ukrajině, Mikulecký tuto myšlenku vehementně podporoval. Vůbec mu přitom nevadilo, že letouny armáda nezbytně potřebuje pro výcvik našich pilotů, vždyť by si mohla koupit nové.

V současné době Mikulecký pravidelně, dobrovolně a aktivně dochází za premiérem Andrejem Babišem, aby mu podával informace. Zřejmě se chce zavděčit a získat nějaké zajímavé místo ve státní správě. Zatím Babišovi slouží jen jako “nezávislá hlásná trouba” využívá Mikuleckého mediální vyjádření jako podporu pro svou politiku obrany státu nebo výdajům na armádu.

Cimex – StB, oškubaní věřitelé, podvod s DPH a Klausova amnestie

Kariéra “bezpečnostního experta” Milana Mikuleckého začíná v letech 1995 až 1998 v CIMEX HOLDING, existují veřejné zmínky o jeho funkci asistenta generálního ředitele a ředitele odboru vnějších vztahů. Sám Mikulecký o sobě prohlásil, že jej působení v této firmě “zásadně formovalo”. Dobře věděl o čem mluví, bylo to totiž velmi “podnětné” prostředí o němž informovalo v roce 2003 Euro.cz. Předseda představenstva Cimexu a zároveň generální ředitel Petr Lukeš byl veden jako důvěrník, tajný spolupracovník a agent Státní Bezpečnosti (StB). “V Cimexu a dceřiných firmách nebyl sám a nešlo jenom o spolupracovníky tajné policie. Několik zdrojů zaznamenává nynějšího šéfa dozorčí rady Cimex Koncernu Jiřího Novotného jako důstojníka StB v Karlových Varech,” píše web.

Kolem Mikuleckého šéfa Lukeše s vazbami na Karlovarskou ODS se ale děly ještě zajímavější události. Poté, co Cimex vstoupila do chomutovské skupiny VT Dioss, převedl Lukeš se svými obchodními partnery majetek této společnosti a tří dceřiných firem na novou firmu Válcovny trub Chomutov. Ta však kupní cenu zaplatila směnkami se splatností na deset a třináct let. Ve společnostech VT Dioss po převedení důležitého majetku zůstaly pouze dluhy a tři dcery skončily v konkurzu. Sám Lukeš pro Hospodářské noviny v roce 2006 uvedl, že část směnek chtěla v červnu 1997 převzít IPB (zkrachovala předlužením). Problém to byl hlavně pro věřitele VT Dioss, Lukeše a další začala stíhat policie, protože je tím měli připravit o 4,6 miliardy korun.

To však nebylo vše, pozornost kriminalistů vzbudil i pokus přes válcovny trub o neoprávněný nadměrný odpočet DPH u karlovarského finančního úřadu, po kterém by stát údajně přišel o 520 milionů korun. Obviněn měl být předseda představenstva Válcoven Miroslav Bičiště. „To dépéháčko byl opravdu průšvih. Lukeš do toho jít nechtěl, měl z toho strach, ale nakonec se nechal přesvědčit tehdejším ekonomickým ředitelem Cimexu Vladimírem Šaldou. Poškozování věřitelů, za něž teď Lukeše stíhají, to je absolutní nesmysl. Tam se nic, co by si zasloužilo trest, nestalo,” prohlásil pro týdeník EURO bývalý Lukešův osobní asistent Milan Mikulecký.

Ani tím ale příběh nekončí, Lukeš se před stíháním uchýlil do USA, odkud měl být vydán k soudnímu líčení. Jenže do soukolí spravedlnosti zasáhla amnestie tehdejšího prezidenta ČR Václava Klause (ODS). V roce 2013 píší lidovky, že Klausova amnestie ukončila soud s jeho přítelem Petrem Lukešem.

Dělal pro Rusy. Pro velké ryby

V období od 1. září 1999 až do 24. října 2000 působil Mikulecký jako jednatel nic neříkající karlovarské společnosti SYNCHROLINE CZECH, s.r.o. Ve stejné době však společnost vlastnilo hned několik občanů Ruské federace. Mezi nimi figurují velké ryby, jeden z majitelů firmy byl Iakov Doubenetski, který byl klíčovou postavou ruského státního bankovnictví 90. let s vazbami na nejvyšší ekonomické patro Ruské federace. Jeho éra je spojena s mnoha kontroverzemi: byl osočen z pokusu o vraždu, motivem měl být spor o kyperskou banku Nezávislý profsojuznyj bank, do níž Promstrojbank ukládal depozity s úrokem 45 % ročně. Účast v kauze popřel a nikdy nevedla k jeho odsouzení. Je spojován i s krachem Promstrojbank v roce 1998, kterou vedl, banka byla přetížena nevýhodnými úvěry. Obdobné praktiky byly běžné i v Česku v nejdivočejší fázi 90. let. Podnikatelští šíbři tunelovali banky jak na běžícím páse prostřednictvím úvěrů, které jim schvalovali jejich lidé nastrčení v bankách. Ve chvíli, kdy banku předlužili, následoval její krach, a zkrachovaly i firmy podnikatelů s omezeným ručením. Peníze a nastrčení lidé ve funkcích jednatelů (tehdy se jim přezdívalo bílý kůň), mizely neznámo kam. Ostatně masivní nedostatky v úvěrech stály i za krachem české IPB. Ruská média o Doubenetském psala, že osobně z krachu vyšel dobře, zatímco věřitelé a zaměstnanci utrpěli velké ztráty. Promstrojbank byl v roce 2005 pohlcen Vněštorgbankou (VTB). VTB je dnes pod sankcemi EU, USA i UK. I s tímto je však Doubenetski spojován.

Dále pak mezi majiteli dodnes figuruje rodina Machekhinů, zejména Victor Machekhin, který je moskevským daňovým právníkem u advokátní kanceláře Linklaters – opakovaně kritizováné britskými poslanci, médii jako Financial Times a The Guardian, protikorupční organizací Transparency International za zastupování ruských oligarchů a státních korporací propojených s Kremlem v souvislosti s korupcí. Dále za účast při pronikání Rusů a “ukládání jejich kapitálu” do londýnské ekonomiky. V rejstříkové stopě se objevují tři generace téže rodiny (Alexander 1937, Vladimir 1960, Victor 1966, Liubov 1989) – jde tedy spíše o rodinnou strukturu. Ledacos naznačují také Moskevské adresy majitelů karlovarské společnosti – Kutuzovský prospekt, 1. Tverská-Jamská, Lavočkina, Ljapidevského, Begovaja, vše jsou prestižní moskevské lokality – obvyklé u majetné nomenklatury a postsovětské elity.

Tuto kariérní etapu však Mikulecký ve svých životopisech vůbec neuvádí, natož pak, jak se do vedení této společnosti a spojitosti s jejími majiteli dostal. Některé servery uvádí, že s odstupem doby působí tato životní štace trochu „toxicky“ (jakoby nestačil Cimex). A že právě prokázané podnikání v ČR a příjmy z něj byly na přelomu tisíciletí pro ruské majitele firmy schovanými za Mikuleckým jednou z možností, jak nabýt v tuzemsku dlouhodobý nebo dokonce trvalý pobyt. O možnosti investovat nabytý “kapitál” mimo Rusko nehovoře.

Vytlačení golfu z Letňan

Malý golfový klub na nevyužívané části letiště v pražských letňanech fungoval mezi roky 2003 až 2009, organizoval sportovní činnost pro děti nejen z Letňan a Kbel, golfové akademie, dětské dny a později i golfový klub Golf Club Bestgolf Blue Sky, pod Českou golfovou federací.

Pak ale přišla změna. “V současné době je jeho provoz znemožněn. Příjezdová cesta byla rozorána, vjezd oplocen, a to s jediným cílem – odvést stávající klientelu, kterou jsme léta budovali, a obohatit se tak na úkor jiného subjektu, i když jsme měli platnou nájemní smlouvu,” oznámil zakladatel klubu Jakub Čepelák v rozhovoru a pokračoval: Vše bylo zcela bez problému, než se vlastnictví pozemků dostalo předloni do rukou společnosti Sit Prague a.s., jejíž jediným členem představenstva se stal Milan Mikulecký. Čepelák popsal praktiky jak z nejdivočejších 90. let, když začal jednat Mikulecký: Opravdový zvrat nastal v průběhu léta, kdy nám byly vykradeny sklady golfového vybavení neznámým pachatelem, které se nacházely v blízkosti driving range. Vznikla nám velká škoda, odhadem přes milion korun. Tlaky se dále stupňovaly. V září nám pan Mikulecký nabídl, abychom si pronajali příjezdovou cestu včetně zpevněné panelové plochy. Přestože jsme zájem o nabízenou smlouvu projevili, ze dne na den se na příjezdové cestě objevila ochranka, a ta začala za vjezd do areálu letiště vybírat poplatek ve výši 50 Kč za 30 minut vjezdu. Později se částka zvedla na 100 Kč. Neustále jsme byli natáčeni, fotografováni a sledováni, ať už přímo najatou ochrankou, cizími lidmi či dvěma zaměstnanci uvedené firmy. Najatá ochranka nám dokonce vyhrožovala. Mikulecký pak nechal postavit další zeď ze strany Kbel od Mladoboleslavské ulice, abychom se nemohli dostat na driving range z této strany. Z ostatních směrů a přístupů z letiště autem nám fyzicky bránila najatá ochranka. Zcela absurdní situace nastala poté, co nechal postavit před naše sklady betonové panely, abychom se nedostali do skladu pro zboží. Nad některým jeho opatřením jsme se museli útrpně smát, zejména když nám nechal zavařit svářečkou přístupová vrata do našich skladů. Mikulecký si pak založil v uvolněném místě s partnerem vlastní golfový klub.

Vytlačení z Letiště Točná

Píše se rok 2008 a novinky.cz včetně dalších médií informují, že letiště Točná na jižním okraji Prahy nezanikne. Vznikne na něm Letecké muzeum Točná. Plán změny letiště představil Milan Mikulecký. “Letišti přitom aktuálně hrozil zánik, jeden z majitelů soukromých pozemků, na kterém se částečně nachází, nechtěl prodloužit nájemní smlouvu na další rok. Navíc letiště neodpovídá stávajícím pravidlům EU a po roce 2010 by se stejně nemohlo používat. V tu chvíli pomohl Ivo Lukačovič, který vykoupil zmíněný pozemek a ještě několik dalších a přišel s ideou vybudovat na letišti živé letecké muzeum.”

Jenže ještě v roce 2009 působil na letišti letecký klub Aeroklub Točná, který tam fungoval od konce války. „Čím dál více se začíná objevovat snaha o omezení našeho vlivu tady a snaha převzetí provozování na jiného provozovatele,“ řekl tehdy Michal Franc z klubu. Pozemky pod letištěm v té době patřily Městské části Praha 12, a ta s nimi měla jiné záměry. Prodávala je za 160 milionů podnikatelům Ivu Lukačovičovi a Milanu Mikuleckému, kteří vlastnili asi třetinu pozemků a chtěli v místě postavit letecké muzeem Točná. „Jediná naše podmínka je zaručení pokračování Aeroklubu Točná na tomto letišti,“ uvedl Franc. Aeroklub tehdy namítal, že nájemní smlouva s městskou částí je platná do roku 2022. Město však našlo důvod k zaslání výpovědi, dle starosty platné, pokud by výpověď nezpochybnil soud. Mikulecký opět začal jednat, tentokrát ne nátlak přes ochranku, zvolil ekonomickou likvidaci. „Rozhodně se nebráníme tomu, aby Aeroklub Točná v nějaké podobě fungoval na letišti Točná. Je ovšem otázka, jestli je to současné vedení Aeroklubu Točná schopné akceptovat. Vzhledem k tomu, jak se zatím staví výrazně odmítavě k našim dobře míněným nabídkám k jednání,“ přiblížil tehdy Mikulecký. Se setrváním klubu se však nepočítalo. Klub do té doby podle smlouvy platil za nájem necelých 40 tisíc ročně. Nové podmínky byly zřejmě výrazně jiné, navíc by musel Aeroklub Točná platit novým majitelům poplatky za vzlet a přistání. To mohlo stát víc než roční nájem. “Fakt je ten, že město uzavřelo dvacetiletou smlouvu s aeroklubem o provozování letiště a tato smlouva je stále v platnosti, marná sláva. Na druhé straně chápu, že provozovatel, který tam má do budoucna být, by měl být provozovatel, který má prostředky na to dále letiště zvelebovat,“ komentoval tehdy Prezident Letecké amatérské asociace České republiky Jan Brskovský. “Aerokub Točná se zrodil na Letišti Točná v Praze, odkud nás okolnosti donutily odejít na naše nové působiště, letiště Slaný, kde jsme našli zázemí,” uvádí dnes klub na svém webu.

Prý letiště, pozemky a sysel za 10 miliard pro PPF

Jak ale bezejmenný byznysmen Mikulecký, respektive SIT Prague, přišel k tak významnému majetku jako je letiště v Letňanech s pozemky přes 50 hektarů? Server E15 může v roce 2011 jen spekulovat: je velmi pravděpodobné, že miliardář Lukačovič v Praze vlastní ještě jedno letiště. Majitelem pozemků letiště v Praze-Letňanech je neprůhledná firma SIT Prague (vlastníkem je podobně neprůhledná britská firma Sky Invest Technology). Jediným členem představenstva SIT Prague je Milan Mikulecký. Ten je možnou spojkou na Lukačoviče. Mikulecký totiž v roce 2008 zároveň novinářům představoval plány Lukačovičovy firmy Letecké muzeum Točná.

Média také v roce 2011 informují o dohodě mezi letňanským starostou Ivanem Kabickým, jeho kbelský protějškem Pavlem Žďárským a Milanem Mikuleckým, co by zástupcem provozovatele letiště, společnosti SIT Prague, podepsané na pražském magistrátu. Připomeňme, v roce 2011 má na pražském magistrátu významný vliv právě Jan Veverka, kamarád Mikuleckého. Dohoda měla ukončit dlouholeté spory.

Osud letiště byl však daleko spletitější, mimořádně zasvěceně jej v roce 2018 popisal novinář Pavel Páral (roky moderující přednášky vlivného Appia fóra Jana Veverky). Lukrativní pozemky po bývalé továrně Letov a ČKD přechází postupně na Českou konsolidační agenturu, která připravovala jejich prodej. V trávníku na letišti však byl objeven chráněný sysel a hodnota pozemků prudce klesla: V roce 2004 tak získala použitelné zbytky ČKD na základě rozhodnutí vlády Vladimíra Špidly společnost FITE-DV, koncern ovládaný jistým Petrem Speychalem, tehdy v byznysu fakticky neznámé figuře s poměrně záhadnými finančními zdroji. Celková platba přitom dosáhla zhruba 180 milionů korun. Majetek pak protékal přes různé offshorové struktury zřizované zpravidla ve Velké Británii. V roce 2007 se tak Letiště Praha Letňany i se sysly objevilo jako majetek firmy Sky Invest Technology Prague, pobočky jakési britské investiční společnosti, kterou nikdo nezná. Brzy se však objevuje jako jednatel společnosti Letiště Praha Letňany člověk, jehož příjmení už dobře známe – Robert Speychal (dnes ředitel odboru na Ministerstvu obrany), bratr výše zmíněného Petra. Páral si už náhodou nevšímá, že obchodní rejstřík zaznamenává ještě před Speychalem jako člena představenstva Milana Mikuleckého (Den vzniku členství: 15. listopadu 2007, vymazáno 7. srpna 2012).

“Jsem zaměstnancem společnosti SIT Prague a.s., nejsem a nikdy jsem nebyl jejím majitelem. Nicméně musím podotknout, že ani pro britského majitele není provozování letiště Praha Letňany ničím výrazně lukrativním, v současnosti „jen“ vhodně doplňuje její investiční portfolio. Záměrem společnosti do budoucna je letiště revitalizovat, tak, aby byla umožněna jeho další existence a investovat do jeho rozvoje, který nijak nezvýší objem leteckého provozu,” hájí se sám Mikulecký v závěru roku na serveru pilotinfo.cz.

Což ale nebyla pravda, realita vyšla najevo o pět let později. V září 2017 se jediným majitelem letiště stala offshorová společnost Prague Entertainment Group B. V. registrovaná v Nizozemsku, která je součástí finanční skupiny PPF. Každopádně poslední sysel asi z příchodu Petra Kellnera nadšen nebyl v roce 2018 už tam ochranáři žádného nenašli. Šlo zřejmě o nejdražšího sysla na této planetě, protože po jeho odchodu lze odhadnout tržní hodnotu pozemků letiště na minimálně deset miliard korun a postavit na nich lze sídliště rozlehlé zhruba jako sousední Nový Prosek či Střížkov. Připomeňme, že v roce 2025 elitní právník ze skupiny PPF Josef Brož získal podíl v největším domácím provozovateli billboardů společnosti BigBoard, majetkově dlouhodobě úzce spojené s Mikuleckého přítelem Janem Veverkou – možná jen další pozoruhodná náhoda a souhra okolností.

“V Letňanech se včera 21. 1. 2026 rozhodovalo o budoucnosti historického letiště. Jeho vlastník, společnost PPF, usiluje o změnu územního plánu, která by umožnila rozsáhlou bytovou výstavbu. Předsedou Výboru pro územní rozvoj a plánování v Letňanech je pan Ivan Kabický, dlouholetý letňanský zastupitel, bývalý starosta a také náměstek primátora hl. m. Prahy. Pan Kabický v minulosti jako zastupitel pracoval pro PPF a jeho úkolem bylo prosazování změn územního plánu právě ve prospěch zastavění letiště. O projektech s tak velkým dopadem na Letňany by měli rozhodovat lidé, kteří jsou vnímáni jako nezávislí a bez vazeb na investory,” napsal zastupitel Tomáš Raška.

Poradce, který musel odejít

Mikulecký dle profilu na novinky.cz působil v letech 2013 až 2018 na pozici poradce na Ministerstvu obrany ČR. Jak je možné, že se člověk s “pošpiněnou” minulostí stal poradcem na tak citlivém ministerstvu? Nejspíše v tom mohl mít “prsty” jeho dlouholetý kamarád z Aktivních záloh a šíbr z ODS Jan Veverka, který měl silné kontakty v ODS i hnutí ANO. Na ministerstvo totiž Mikulecký nastoupil za vlády ODS (Petr Nečas) k tehdejšímu ministru obrany Vlastimilu Pickovi. Rok na to ale vyhrává volby hnutí ANO, ministrem se stává Martin Stropnický. Navzdory tomu, že s výměnou ministra se obvykle poroučí i poradci, Mikulecký na obraně záhadně přežívá. Se Stropnickým, následně i Karlou Šlechtovou a končí až za ministrování Lubomíra Metnara. O důvodech jeho odchodu není s jistotu nic známo, pouze několik médií spekuluje, že za jeho koncem na obraně bylo neudělení prověrky s odkazem na nepřiznané podnikání. Nebo působení ve firmě ovládané občany Ruské federace, jenž jim mohla dopomoci k občanství, a vzhledem k jejich minulosti dost možná i k praní špinavých peněz pocházejících z korupce. Když znáte správné lidi, zdá se, že i na supercitlivých postech se dá vydržet bez bezpečnostní prověrky celé roky.

Expert s pochybným vzděláním

A pak nastupuje éra, kdy je Mikulecký z čista jasna prezentován v českých ale i slovenských médiích jako “bezpečnostní expert”. Ačkoliv jisté znalosti z branže má, jeho pochybné kompetentnosti si všímají pouze média se zaměřením na bezpečnost ale bez silné vazby na armádní kruhy.

Bezpečnostní expert Mikulecký totiž získal maturitu a tím “středoškolské vzdělání” až ve 40 letech na soukromé Střední škole reklamní a umělecké tvorby Michael v Praze. Jediný obor na této škole, který umožňuje dospělým doplnit si středoškolské vzdělání a ukončit jej maturitou je Ekonomika a podnikání. Je to škola kde si lze představit, že se dá maturita koupit. Mikuleckému k maturitě v roce 2014 nepochybně pomohl i jeho vlivný kamarád na reklamním trhu a spolumajitel Bigboardu Jan Veverka. Zejména jeho známosti s majitelem školy Michalem Štěpánkem. Štěpánek je krom školy také zakladatelem luxusního privátního resortu Grand Farma Michael, pořádající společenské akce a teambuildingy pro nejvýznamnější společnosti jako ČEZ a další, a také spolupracující se společností BigBoard.

Mikulecký nyní studuje na CEVRO Univerzitě, kde je prorektorem pro studium Mgr. Ladislav Mrklas, Ph.D., a prorektorem pro zahraniční vztahy a další vzdělávání Tomáš Pojar, M.A., oba Mikuleckého “spolubojovníci” z Veverkovy jednotky v aktivních armádních zálohách. Takže studium jistě pojede jako po másle a Mikulecký si brzy doplní i “vysokoškolské vzdělání”, možná i bez obtěžujícího plnění kreditů, zkoušek či docházky.

Zdeněk Poul

Bývalý vojenský policista vyznamenaný medailí prezidentem Milošem Zemanem i ministryní obrany Janou Černochovou. Jeho minulost je ve veřejně dostupných zdrojích zahalena tajemstvím. Dle jeho vlastních slov než před dvaceti lety vstoupil do armády, působil v zahraničním obchodu. Dovážel zboží z USA, pracoval v českém zbrojním průmyslu a stále dělá konzultanta a technického poradce pro americké zbrojní firmy. Alespoň to tvrdil v rozhovoru pro idnes.cz v roce 2024, kdy se o něj začala média zajímat v souvislosti se Skupinou D a sbírkou Nemesis. O necelé dva roky později (duben 2026) už serveru ihned.cz vykládá úplně jiný příběh: “Po střední škole jsem nastoupil ke studiu na Univerzitu obrany v Brně. Po dokončení bakalářského studia jsem nastoupil rovnou do Prostějova na rotu hloubkového průzkumu. Později jsem se z Prostějova přesunul na Pohotovostní oddělení Vojenské policie a odsud jsem byl vybrán k zařazení na Ochrannou službu Vojenské policie – Oddělení ochrany ministra obrany a náčelníka Generálního štábu na pozici osobního ochránce. Zde jsem se vypracoval na náčelníka tohoto oddělení. Skončil jsem až po příchodu ministryně Černochové. Po skončení své služby v armádě jsem nastoupil do CSG, kde jsem se mimo jiné zabýval zahraničním obchodem s vojenským materiálem.” Ve skutečnosti Poul sice skončil za Černochové, ale žádost do civilu si podal již za ministra Metnara, když dostal finančně zajímavější nabídku od CSG. Celý život tedy působil v armádě a žádné zkušenosti předtím se zahraničním obchodem a dovozem zboží z USA neměl šanci získat. Jediné co zjevně měl, byly medaile a plné zuby chudého života v armádě, hlavně ve srovnání se svými kamarády. Toliko ke vnímání výroků Zdeňka Poula prozatím stačí.

Na začátku roku 2023 tak prý za ním přišel kamarád Jan Veverka s tím, že má v hlavě projekt na podporu Ukrajiny. “Známe se dlouhá léta. Řekl, že je schopen založit sbírku, sehnat peníze, kontaktovat partnery a já bych se zapojil jako projektový manažer. Vytvořil logistický řetězec, zajistil potřebná povolení a jiné formality. Věděl navíc, že s drony mám dlouholeté zkušenosti i z armády,” řekl Poul iDnes.cz “Všichni se známe, jsme jako rodina …. A to je přesně případ této bandy. Já sem proto do projektu vstoupil, protože Karla Řehku, Milana Mikuleckého, Otu Foltýna, Honzu Veverku a další znám dlouho a dal bych za ně ruku do ohně.”

Foto: vlajka 2

Popisek k foto: Jaké šméčko musela přikrýt vlajka České republiky tentokrát?

https://1gr.cz/fotky/idnes/24/062/r7/IVO540e74abce_184301_7127369.avif

Sbírka jako životní byznys

Na sklonku roku 2023 Jan Veverka, Milan Mikulecký a Ondřej Vetchý zakládají zapsaný spolek Skupina D z.s.. Rovnou také zvolili členy předsednictva spolku tyto osoby: Martin Kroupa, Mikuláš Kroupa, Vladislav Baťka, Ondřej Vetchý, Milan Mikulecký a Martin Vlk.

Poul se chopil činorodě práce projektového manažera, kterou mu Veverka nabídl. Z firmy KOPTERY s.r.o Jany Hrubé se 20. března 2024 stává FPV SPACE s.r.o.. Zdeněk Poul zakládá 24. dubna 2024 společnost POUL SPACE s.r.o., a ta se 30. července 2024 stává polovičním vlastníkem FPV SPACE. Tou dobou už mají obě společnosti stejnou adresu: U Pekáren 1644/1a v pražské Hostivaři.

První zmínka o propojení FPV SPACE se Skupinou D se ve veřejných zdrojích objevuje až 1. května 2024 na síti X (mimochodem tento post už byl odstraněn).

Teprve s odstupem se ukázalo, že firma FPV SPACE byla jediným dodavatelem dronů pro spolek Skupina D. Zřejmě jako první upozornil na podezřelé zapojení Poulova FPV SPACE zkraje února 2025 novinář Jan Hrbáček, také na síti X: “190 eur za 1 dron Číny. Ve sbírce ten 1 dron za cca dvojnásobek, cca 10 tisíc. FPV Space garážovka bývalého vojenského policajta. Co tady řešíme prosím? Snadný průnik do 601 bez vojskových zkoušek. Byznys.”

Zdeněk Poul nikdy nevysvětlil, z jakého důvodu tento propletenec firem vytvořil. Za jejich vznikem však evidentně stojí Jan Veverka, společnosti KOPTERY, FPV SPACE a POUL SPACE podle dokumentů v Obchodním rejstříku v zastoupení zakládali totožní lidé: advokát JUDr. Otakar Švorčík a notářka JUDr. Ladislava Šebánková. Stejný advokát zakládal Veverkovi hned tři jiné akciové společnosti: Touzimsky Geo, Touzimsky Publishing a Touzimsky Reality. Notářka Šebánková posvětila založení dvou z nich a stála u zrodu spolku Skupina D.

Z podstaty působí velmi podezřele i to, že Skupina D si jako zapsaný spolek mohla dorny za vybraných 263 milionů korun nakupovat přímo a bez prostředníka, jelikož to bylo v souladu s cílem sbírky Nemesis. Poul se pouze neobratně pokusil vysvětlit vznik FPV SPACE : “E-shop provozuje Jana Hrubá jako podnikající fyzická osoba. Na svůj byznys nikdy nepotřebovali klasickou firmu. Ale v momentě, kdy měli dodávat neziskovce, kde bylo evidentní, že faktury se budou platit ze sbírkových peněz a dodávky budou probíhat formou zahraničního obchodu, tak bylo třeba to překlopit do normální firmy s jasnou právní a účetní odpovědností.” Ve skutečnosti byla původní firma KOPTERY s.r.o Jany Hrubé normální firma se stejnou právní a účetní odpovědností jako FPV SPACE s.r.o., co dodat?

Pak už se ale pouští do práce Vojenská policie a soudy, a smysl propletence firem a spolku začíná být jasný: „Úmyslně ( lidé ze Skupiny D, pozn. red. ) uvádějí dárce v omyl tím, že deklarují, že za každých deset tisíc Kč pořídí jeden dron, ačkoliv věděli, že tyto drony fakticky nakupují v Číně prostřednictvím jediného dodavatele obchodní společnosti FPV SPACE za cenu 196,5 dolaru včetně dopravy (tedy cca 4 740 Kč), kdy činnost této obchodní společnosti koordinují spolu s jednateli Janou Hrubou, Davidem Špačkem, bývalým příslušníkem Vojenského zpravodajství, a Zdeňkem Poulem, bývalým příslušníkem vojenské policie, a uvedeným způsobem získané finanční prostředky, představující rozdíl mezi cenou deklarovanou dárcům a faktickou pořizovací cenou, v rozporu s paragrafem 23 odst. 2 zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách, užívají pro svou vlastní potřebu,“ stojí v usnesení Městského soudu v Praze.

Podle policejních a soudních listin firma FPV Space za peníze ze sbírky nepořizovala jen drony, ale využívala je pro vlastní potřeby. Za rok 2024 tak padlo na mzdy šesti lidí 7,98 milionu korun.

Společnost k tomu poslala Janě Hrubé dalších 8,1 milionu korun a na účty Zdeňka Poula a jeho firmy s názvem POUL Space převedla 8,97 milionu. Firma FPV Space si v první polovině roku 2024 měla pořídit čtyři vozy – tři mercedesy a jedno BMW za celkem 8,61 milionu. Šlo o ojetá auta typu SUV, žádné z nich nemělo najeto přes 37 tisíc kilometrů. Policejní listiny na více místech popisují převod peněz ze sbírkového účtu a provozních účtů spolku právě na účet firmy FPV Space, popsal server iROZHLAS.cz.

Firma FPV Space tak podle dosavadních informací měla zřejmě vytvořit mezeru v toku peněz ze sbírky Nemesis Skupiny D, v níž by uvízla podstatná část peněz od dárců, ať už formou značných osobních nákladů, hmotných výhod nebo zisku. Firmě FPV Space se dle účetní závěrky za rok 2024 vedlo velmi dobře, na tržbách jí proteklo 134 milionů korun a výsledek hospodaření před zdaněním, tedy po odečtení všech nezanedbatelných nákladů, dosáhl i tak skvělých 23,6 milionů. Pro vyšetřující orgány bude také důležité zmapovat, co se dále dělo s těmito tučnými odměnami, které byly vyplaceny figurkám, nasazeným do hry Veverkou a Mikuleckým. Jestli zůstaly na jejich účtech, nebo odešly někomu dalšímu, nebo byly nějaké větší částky vybrány v hotovosti. Kdo je tedy tím konečným příjemcem peněz z tohoto kšeftu. Že by velitel vše nechal jen pěšákům, je málo pravděpodobné. A dům pro Řehku se také musel z něčeho zaplatit. Dodejme, že Skupina D by ještě ráda vybrala nějaké miliony ve sbírkách na ochranné drony a plastickou trhavinu pro Ukrajinu.

Přesto se za Skupinu D zakladatel a její tajemník Jan Veverka dušuje, že je vše čisté. “Nad rámec zákonných povinností jsme pod stálým dohledem auditora z velké čtyřky. Přičemž jde i do rozpadu cen, za které nakupujeme,” tvrdil, také že prý nesmí prozradit, kdo audit dělal, z důvodu mlčenlivosti. Později dokonce zaznělo, že šlo o hloubkový audit a dokonce i forenzní audit, jehož výsledky byly údajně předloženy prezidentovi Petru Pavlovi. „Zájem o to, jak hospodaříme, projevil i Andrej Babiš, tak jsme mu ukázali forenzní audit a on se s jeho výsledky seznámil,“ uvedl další ze zakladatelů spolku Milan Mikulecký s tím, že výsledky auditu nebyly nijak kritické. “Audit KPMG vypracovaný pro Skupinu D potvrdil, že naše jednotková cena je nižší než tržní průměr. V listopadu jsme se dobrovolně dostavili na Vojenskou policii, poskytli plnou součinnost a nabídli veškeré dokumenty,” řekl Zdeněk Poul, jednatel FPV Space, poté, co už podruhé neuspěl se stížností na vyšetřování Vojenskou policií u Ústavního soudu. Faktem je, že audit nikdy nezveřejnili a prezident Petr Pavel ani premiér Andrej Babiš, jejich tvrzení nikdy nepotvrdili. Nehledě na skutečnost, že peníze tekly mimo sbírku a Skupinu D přes firmy Poula a Hrubé založené Veverkou, což audit hospodaření Skupiny D nemohl jakkoliv kontrolovat.

FPV Space tak mohla zakrýt tok financí před zrakem auditora hospodaření Skupiny D. Firma FPV Space je totiž samostatný podnikatelský subjekt a se spolkem Skupina D jej papírově spojuje pouze dodavatelský vztah. Auditor tak mohl kontrolovat jednoduché schéma: Skupina D si objednala od FPV Space 100 dronů kus za 10 tisíc dohromady za 1 milion, a dostala 100 dronů s fakturou na 1 milion, který spolek zaplatil. Z pohledu auditora vše průzračně čisté, protože cena dronu zaplaceného Skupinou D odpovídá tržnímu průměru cca 10 tisíc. To odpovídá i prohlášením samotného Poula: “Stejně tak je nutné zdůraznit, že náš odběratel, neziskovka Skupina D, je pod průběžným forenzním auditem amerického auditora, který kontroluje mimo jiné i ceny, za které Skupina D drony od nás nakupovala.”

Pokud by si spolek Skupina D kupoval drony od výrobců na přímo a sám si je upravoval, nic z výše popsaného by nemohlo procházet dlouho, respektive jen do první kontroly hospodaření sbírky úřady.

A lampasák Zdeněk Poul by si na krásnou prémii 8,97 milionu korun k platu, musel v armádě počkat možná víc než 20 let. “Řekl jsem si o 50 tisíc měsíčně hrubého jako odměnu jednatele, o pracovní telefon, počítač a auto. Dělal jsem to takhle rok. A k tomu jsme se se společnicí ve firmě dohodli, že když nám to půjde a překonáme obrat 100 milionů, tak si dáme odměnu na základě schválení valnou hromadou. Standardní motivační odměňovací schéma,” hájí se Poul. Což překonali, dokumenty Městského soudu popisují, že ze Skupiny D na účet FPV Space odešlo 206,8 milionu korun.

Ústavní soud nyní odmítl už tři stížnosti společnosti FPV Space, jedna stížnost směřovala proti příkazu k prohlídce skladové haly, další proti zajištění peněz na účtech. Soudci je považovali za zjevně neopodstatněné.

Vývozní licence a diplomatické pasy

Poul byl Veverkou osloven kvůli svým “zkušenostem” s vývozem a dovozem zboží takzvaného dvojího užití – v případě dronů to znamená běžný spotřební výrobek, který ale může být využit i pro vojenské účely. “Skupina D tehdy dostala potvrzení od ministerstva obrany, že drony, které chce dodávat svým partnerům, jsou duální materiál.… Každopádně, jelikož byl projekt s licencemi úspěšný, dostal jsem od zaměstnavatele nabídku, abych do firmy (FPV Space) vstoupil a o tyto věci se staral na full time,” řekl Poul.

I o tom se objevily pochybnosti. Poslanec Pavel Růžička ze Seznamu držitelů povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem, který má na starosti MPO zjistil, že Spolek žádným povolením nedisponuje. Toto si měl ještě ověřit interpelací, kde mu MPO potvrdilo, že Skupina D nemá licenci pro vývoz zboží dvojího užití nebo vojenského materiálu, kam spadají i drony pro vojenské využití. Druhou interpelací, kterou směřoval na Ministerstvo financí, zjistil, že „v uvedeném období bylo vyvezeno na Ukrajinu jen 134 položek (pozn. nikoliv za dotazovaný subjekt, ale za všechny subjekty)”. Pozastavil se jednak nad tím, že počet neodpovídá počtu dronů dodávaných ze sbírky Skupiny D a také nad tím, že podmínkou vývozu je platná licence.

Poul ale tvrdí, že získali razítka od státu, kterými jasně řekl, že je vše v pořádku. A že řízení kontroluje Vojenské zpravodajství, Úřad pro zahraniční styky a informace, celníci, ministerstvo průmyslu a obchodu, obrany a zahraničí: “Prý jsem jim zamlčel, že konečným uživatelem jsou vojenské jednotky. Ale to stojí hned na prvním řádku každé žádosti,”.

Objevil se i problém s používáním diplomatických pasů, které byly využívány při převozu dronů na Ukrajinu, na který upozornil Růžička. “NESMÍTE projet na pankáče jen tak na diplo pas,” píše se v dokumentu odkazujícím na Poula, který měl dle něj proces řídit. V tomto případě se později ukázalo, že diplomatické pasy byly vydány mimo stanovený postup.

Velký průšvih byl také se zneužitím elitních vojáků 601. skupiny speciálních sil k nelegálnímu převozu dronů Nemesis na Ukrajinu. Neměli pro to povolení Parlamentu. Policie sice po prověření věci konstatovala, že se trestný čin nestal ale předpisy porušeny byly. Předala tak věc ke kázeňskému řešení a za kázeňský delikt mohou vojáci přijít o bezpečnostní prověrku i o zbrojní pas. Podle neveřejných informací už NBÚ otevřel bezpečnostní prověrky některých vojáků i dalších osob, kteří v kauze figurují.

Jana Hrubá

Od roku 2019 drobný živnostník provozující skrovný amatérský eshop se třemi modely autíček na dálkové ovládání – koptery.cz. Od 13. prosince 2023, tedy po zapojení do propletence firem dodávajících drony Skupině D úspěšná podnikatelka a jednatelka FPV SPACE s.r.o. s odměnou 9,1 milionu korun.

Jak Jana Hrubá ke štěstí přišla?

Jednoduše, prozradil opět Jan Veverka: “Ve stejný den, tedy 13. prosince 2023, podle zápisu v obchodním rejstříku vznikla i společnost Koptery s.r.o., která se stala dodavatelem Skupiny D. Její majitelkou byla v té době Jana Hrubá, partnerka vojenského zpravodajce Davida Špačka”. Špačka Veverka podle svých slov poznal v roce 2023 během svých cest na Ukrajinu, a to jako odborníka na FPV drony a nejlepšího českého pilota FPV dronů. „Byl mi doporučen lidmi z bezpečnostních složek České republiky,“ podotkl Veverka, píší novinky.cz. Ve skutečnosti je Špaček členem Veverkovy jednotky v Aktivních zálohách.

V jiném rozhovoru popisuje Zdeněk Poul hovor s Veverkou: “Pil jsem si kafe na dovolené v Alpách, když zazvonil telefon. Ptal se mne, zdali mám z CSG zkušenosti s licenčním řízením a že bych mohl pomoct svými zkušenostmi jejich dodavateli dronů. Přesně takhle jsem se dostal ke společnosti Koptéry, dnes FPV Space. Nejdříve jsem byl zaměstnanec na DPČ, až následně jsem se stal společníkem.”

Pro pořádek: V roce 2019 Jana Hrubá získává živnostenské oprávnění a provozuje eshop koptery.cz. 13. prosince 2023 zakládá Hrubá společnost KOPTERY s.r.o. s IČ: 21509972. Z firmy KOPTERY se 20. března 2024 stává FPV SPACE s.r.o.. Zdeněk Poul zakládá 24. dubna 2024 společnost POUL SPACE s.r.o., a ta se 30. července 2024 stává polovičním vlastníkem FPV SPACE.

Okolnosti vzniku opět vysvětluje Jan Veverka, Hrubá se k věci nikde nevyjadřuje: „Moje společnost poskytla paní Hrubé standardní obchodní půjčku s běžným úrokem a delší dobou splatnosti určenou na prvotní nákup komponentů pro FPV drony a na rozvoj společnosti s ručením omezeným,“ sdělil.

„Důvod byl jednoduchý, paní Hrubá do té doby provozovala projekt koptery.cz (e-shop s komponenty na drony – pozn. red.) jako fyzická osoba. Pro mě i pro vznikající neziskovou organizaci bylo zásadní, aby dodávky zajišťoval odborně způsobilý a současně transparentní subjekt s jasně vymezenou právní a účetní odpovědností,“ pokračoval.

Skutečnost je však jiná, založení společností KOPTERY, FPV SPACE včetně POUL SPACE v pozadí nepopiratelně dirigoval Jan Veverka. Dokládají to zakladatelské dokumenty v Obchodním rejstříku – založení těchto společností totiž v zastoupení Hrubé i Poula zařizoval advokát JUDr. Otakar Švorčík u notářky JUDr. Ladislavy Šebánkové. Stejný advokát zakládal před tím Veverkovi hned tři jiné akciové společnosti: Touzimsky Geo, Touzimsky Publishing a Touzimsky Reality. Notářka Šebánková posvětila založení dvou z nich.

Že společnosti s ručením omezeným KOPTERY a následně FPV SPACE IČ: 21015996 vznikly na popud Jana Veverky čistě účelově, dokládá ještě jedna skutečnost – Jana Hrubá eshop koptery.cz dodnes provozuje na své živnostenské oprávnění. A aby byla orientace v propletenci firem ještě složitější, založila Jana Hrubá 13. srpna 2025 opět společnost KOPTERY s.r.o., tentokrát s IČ: 23598816.

Zakázky a Veverkovy alimenty

Jak ale vyšlo najevo, Skupina D nebyla jediným zdrojem peněz, napojení na vlivné osoby z prostředí armády ji podle zjištění novinky.cz pootevřelo dveře i do Vojenské policie. Hrubá ji prodala 25 komerčních dronů s náhradními díly za cenu přes 29 tisíc korun, dohromady za 733 tisíc.

Společnost FPV SPACE však nebyla štědrá pouze ke svým jednatelům a majitelům Janě Hrubé a Zdeňku Poulovi, z neznámého důvodu z účtu této firmy odcházelo měsíčně kolem 41 000 Kč bývalé partnerce Jana Veverky a matky jeho dvou dětí. Celkem dostala 499 000 korun, než policie obstavila účet firmy.

Karel Řehka

Dnes už bývalý náčelník generálního štábu Karel Řehka je další významný a dlouholetý kamarád Jana Veverky, ale také Zdeňka Poula a Milana Mikuleckého. Zatím nevyšlo najevo, že by byl Řehka přímo spojen s tokem financí vybraných ve sbírce na drony končících v “zisku, odměnách a nákladech” firem FPV SPACE nebo POUL SPACE. O jeho vztahu a loajalitě k Veverkovi ale nelze mít pochyby potom co vyšlo najevo, že bydlí v domě, který pro něj koupil právě Veverka, když opustil těžce nemocnou manželku a dal se dohromady s poslankyní Opltovou.

Řehka a jeho nová partnerka Michaela Opltová – členka a poslankyně hnutí STAN, se tak mohli přestěhovat do nového hnízdečka na Plzeňsku. „Karel Řehka a jeho rodina jsou moji rodinní přátelé, které znám mnoho let. To, že si rodinní přátelé pomáhají, je součástí slušného vychování,“ uvedl Veverka. “Je to jedna z mnoha nemovitostí, které jsem kupoval, v tomto konkrétním domě jsem ani nebyl, vše vyřizoval můj finanční ředitel. Nájemní smlouva je napsána jak na pana Řehku, tak na paní Opltovou,“ odvykládal v článku pro server Expres.cz svou historku Veverka. A přidal se i Řehka, od něj Expres zjistil, že údajně platí Veverkovi nájem i s poplatky ve výši 42 tisíc korun. Slovo údajně je důležité, smlouva o nájmu nebyla nikdy zveřejněna, a článek nepsal nikdo menší, než sám šéfredaktor Expresu Petr Konečný, toho času člen Veverkovy soukromé armádní jednotky “Red team” v Aktivních zálohách, jednotky spadající přímo pod Řehku. Dodejme, že kohokoliv jiného v obdobné funkci by média doslova roztrhala, kdyby vyšlo najevo, že se nastěhoval do domu šíbra formátu Veverky s vazbami na Janouška a spol., a který jej pro něj koupil. Jen tomuto “miláčku” médií to náhodou prošlo. Michaela Opltová se už jmenuje Řehková, svatba Řehky a Opltové proběhla v červnu 2026.

Přímá linka na Hrad

Řehka, do té doby muž s neposkvrněnou minulostí, také sehrál roli “patrona” Skupiny D. Jejím aktivitám dodal nebývalou váhu a penězi nezaplatitelný punc čistoty a poctivosti. Také byl z podstaty věci jako náčelník generálního štábu schopen leccos zařídit rozkazem přímo v armádě, ale asi stačilo jen naznačit, nebo také významně tahat za nitky přes Radka Hasalu, který v současné době vede Petru Pavlovi Hradní vojenskou kancelář a tím umést cestičku Veverkova vlivu přímo k prezidentu Petru Pavlovi.

Ostatně, u prezidenta Petra Pavla byl častým hostem. “Mezi tématy dalšího z jejich pravidelných jednání by mohla být modernizace armády nebo situace kolem Ukrajiny, která čelí čtvrtým rokem ruské vojenské invazi. Prezident povýšil Řehku letos v květnu do hodnosti armádního generála,” píše například respekt.cz.

Ale přímá linka na Hrad se hodila i v těžkých časech: Náčelník generálního štábu Karel Řehka a prezident Petr Pavel chtějí počkat, až Vojenská policie došetří medializované pochybnosti kolem spolku Skupina D, který pořádá sbírku na drony a plastickou trhavinu pro ukrajinskou armádu. „Pokud je na udělování diplomatických pasů nebo dodávání dronů něco špatně, tak ať se to vyšetří,“ řekl v neděli prezident, který iniciativu otevřeně podporuje, psal například echo24.cz.

Prezident se hodil i když vyšlo najevo podezření na obohacování ze sbírky členy Skupiny D a napojených firem: “Veverka na závěr uvedl, že sbírku kontroluje jak samotná armáda, tak proběhl hloubkový audit, jehož výsledky byly předloženy prezidentovi Petru Pavlovi”. Což je nesmysl, protože armáda nemá pravomoci ke kontrole auditu hospodaření žádného spolku, ani Skupiny D a na ni přisátých firem Poula, Hrubé, potažmo Veverky. Prezident Petr Pavel také nikdy nic takového nepotvrdil.

Případně při střetech s problematickou a neposlušnou ministryní obrany Janou Černochovou: Do sporu Řehka versus Černochová už se zapojil i Pražský hrad. Echo24 informovalo, že šéfové dvou tajných služeb označili zapojení náčelníka generálního štábu armády Karla Řehky ve sbírce na sto tun plastické trhaviny pro ukrajinskou armádu za bezpečnostní riziko. Podle serveru Novinky to následně „vyvolalo zlou krev“ na Hradě. Kritika generála Řehky je prý účelová a vedená podle dvojího metru.

Patron bez výsluh a Veverkův senátor?

Řehkovi z otázkek na dronovou iniciativu doslova tekly nervy. Dvě osoby z okolí Karla Řehky potvrdily, že jim vyhrožoval poté, co upozornily na možné podezření z korupce spojené s jeho působením. Místopředseda sněmovního výboru pro obranu Pavel Růžička popsal pro Emko Angeliky Bazalové incident, k němuž mělo dojít 3. září po jednání výboru. Tvrdí, že mu náčelník generálního štábu Karel Řehka vyhrožoval fyzickým napadením. Podle Růžičky ho Řehka požádal, aby s ním odešel do vedlejší místnosti, kde mu údajně řekl: „Tak poslouchej, jestli budeš jebat do dronů, mého bydlení a budeš ohrožovat moji rodinu, tak ti rozbiju držku a rozšlapu ksicht, to si pamatuj.“

Po zveřejnění podezřelých finančních toků ze sbírky Skupiny D a společnosti FPV SPACE jeho kariéře v generálním štábu odzvonilo, s výměnou vlády ho nahradil dosavadní zástupce Miroslav Hlaváč. Řehka hovořil o tom, že uvažuje o odchodu do civilu, a že chce kandidovat do Senátu. „Jedna z možností je, že bych kandidoval do Senátu jako nezávislý kandidát. Takže to zvažuji a v nejbližších týdnech se budu muset nějak rozhodnout. Politická kariéra není moje vysněná budoucnost, ale chci se dál angažovat, není mi lhostejné, co se tady děje,“ říkal Řehka. Z armády ovšem odcházet nemusel, mohl v ní působit dále. Jeho další kariéra mohla vést například do NATO. I když zde by mohl mít problém s bezpečnostní prověrkou. Protože ze své pozice náčelníka generálního štábu kryl Veverkovu soukromou jednotku a svými výjimkami umožnil přístup ke špičkám české armády osobám s vazbami na nepřátelské mocnosti. Případně je ve hře směr Hrad, pokud nevyjde Senát, tam mu může Petr Pavel vytvořit civilní pozici.

Řehka už ale kandidaturu oficiálně ohlásil, bude kandidovat v Plzni s podporou STAN. Což není skutečně žádné překvapení, zapadá do zbytku informací. Rakušanovo uskupení STAN totiž neodolatelně přitahuje “šíbry” typu Michala Redla či Jiřího Fremra, veřejnosti známých až z kauzy Dozimetr (mimochodem donedávna byl Fremr, který do Prahy doputoval z Plzně, takřka pravá ruka Romana Janouška a s mediálním manažerem Piskáčkem, dalším Janouškovým člověkem, se potkali v TV Barrandov), kteří politikům STAN zajišťují nepostižitelné spojení s byznysovým podsvětím a výtěžky z cinklých veřejných zakázek. Navíc jeho nová manželka je poslankyní STAN, prošlapání jednoduché cestičky ke kandidatuře, tedy bez nutnosti docházky na únavné místní a okresní stranické sedánky, se tak samo nabízelo.

Řehkova kandidatura do Senátu nepochybně udělala velkou radost Janu Veverkovi, pokud o ní sám velmi dobře nevěděl a nestojí za ní. Pokud Řehka uspěje, nebude se muset Veverka při prosazování zákonů uzpůsobených na míru jeho Bigboardu obtěžovat s jinými senátory. Bude mít vlastního. S billboardovou kampaní Řehkovi jistě pomůže Bigboard a jím vlastněná média nebo novináři, které skrytě ovládá Veverka. A také bude zajímavé sledovat, jak se vykázané a povolené náklady na senátní kampaň budou shodovat s reklamním monitoringem, a kdo ji bude platit.

Motiv by ale mohl být daleko přízemnější, Řehka má totiž po letech služby nakročeno po odchodu z armády na výsluhy ve výši asi 100 000 korun měsíčně čistého. Přijít by o ni mohl ve dvou specifických situacích: Voják je propuštěn z armády z důvodu pravomocného odsouzení pro úmyslný trestný čin. Nebo soud v trestním řízení uloží specifický trest ztráty vojenské hodnosti (tím zaniká status vojáka i veškeré s ním spojené výsluhy). Což se nestane, pokud Řehka z armády odejde sám, v takovém případě by mu výsluhu mohlo dodatečně zastavit jen ministerstvo obrany. Otázkou je, zda by si to někdo troufl udělat, když je Řehka pod ochrannými křídly Veverky i prezidenta Petra Pavla.

Řehka měl totiž na krku i další excesy, například kauzu armádního špehování opozice a občanů projevujících veřejně své názory na citlivá témata. Akce špehování občanů nesla krycí název „Karel“ a akce zacílená na opoziční politiky „Volby“. Kdo by tak idiotské krycí názvy vymyslel, než “zelený mozek”. Náčelník generálního štábu Řehka však překonal i sám sebe, na tiskové konferenci nejdříve vše kategoricky popřel, aby se následně sám usvědčil ze lži a vše potvrdil s tím, že šlo o cvičení. „Chtěl bych kategoricky popřít, že by armáda sledovala opozici, nebo že by sledovala jakýkoli jiný politický subjekt nebo jakékoli jiné občany České republiky. Tohle prostě neprobíhá, nikdy nebylo nic takového nařízeno a nemůže to ani probíhat. Na nikoho nevedeme žádné složky,“ uvedl na tiskové konferenci Karel Řehka a vzápětí řekl, že se vše konalo v rámci cvičení.

Server Aktuálně.cz také napsal, že elitní vojáci nelegálně vozili drony na Ukrajinu. Uvedl, že trestní řízení týkající se součinnosti armády se spolkem Skupina D se bezprostředně týká speciálních sil. Mluvčí vojenské policie Kateřina Mlýnková serveru sdělila, že se prověřuje „možné neoprávněné nakládání s majetkem ministerstva obrany a možné využívání příslušníků armády nad rámec úkolů ozbrojených sil“. Podle informací Aktuálně.cz šlo třeba o to, že vojenský materiál provázeli na Ukrajinu příslušníci 601. skupiny speciálních sil, ale neměli pro to povolení Parlamentu. Skupina D má ke speciálním silám blízko. Dva její spoluzakladatelé jsou příslušníky aktivních záloh Ředitelství speciálních sil, pod které prostějovská jednotka spadá. Jedním z nich je podnikatel Jan Veverka, který o tom mluví veřejně. Navíc čestný předseda spolku Karel Řehka velel 601. skupině a později stál v čele Ředitelství speciálních sil. Ale v aktivních zálohách působí i další, spojení se Skupinou D, jako David Špaček. Policie sice po prověření věci konstatovala, že se trestný čin nestal ale předpisy porušeny byly. Předala tak věc ke kázeňskému řešení a za kázeňský delikt může voják přijít o bezpečnostní prověrku i o zbrojní pas. Podle neveřejných informací už NBÚ otevřel bezpečnostní prověrky některých vojáků i dalších osob, kteří v kauze figurují.

Petr Pavel

Prezident několikrát sehrál roli fíkového listu a podezřelé aktivity Skupiny D přikryl. Asi lze naprosto vyloučit, že by na sbírce jakkoliv profitoval, jeho podpora jistě vedla k udržení dodávek dronů na Ukrajinu. Jenže podporou z počátku bohulibé aktivity se ocitl v síti Veverkovy chobotnice, s čím si zahrává mohl vědět, poradců má na to dost.

Pravděpodobnější ale je, že nešlo o nevědomost. Provázanost a vliv Veverkovy Skupiny D na prezidenta jsou nesmírně silné. Klíčovou postavou a spojkou je Radek Hasala, šéf Hradní vojenské kanceláře hlavy státu, na kterého Pavel spoléhá, ostatně když byl šéfem vojenského výboru NATO, Hasala mu vedl kabinet. Do těchto neformálních vazeb velmi silně zasahuje i dnes už exnáčelník generálního štábu Karel Řehka a jeho poradce Otakar Foltýn. Samozřejmě nelze opomenout ani spojení přes 601. skupinu speciálních sil, která je pro Pavla srdeční záležitostí, v tomto pluku strávil pět let, mezi roky 1997 – 1999 mu dokonce velel. Tyto vazby na konci roku 2023 přirozeně vedly k tomu, že Jan Veverka jako organizátor přizval generála Hasalu, aby nad novou dronovou iniciativou převzal oficiální čestnou záštitu. Čestná záštita Hasaly, jeden ze zakladatelů Skupiny D Otakar Foltýn z Vojenské kanceláře prezidenta republiky a koordinátor vládní strategické komunikace. A konečně významná podpora projektu vyjádřená přímo prezidentem Petrem Pavlem, který se k iniciativě veřejně přihlásil a v únoru 2024 se dokonce osobně zúčastnil jejího představení. To vše mělo obrovskou váhu a kolem projektu vznikla atmosféra, v níž byly jakékoliv otázky, pochyby či snad dokonce kritika vnímány jako „zrada dobré věci“.

O tom ale až dále, důležitější je, že role fíkového listu nebyla pro Petra Pavla ještě zcela vyčerpána. Členové skupiny D a s ní spojené osoby čelící trestnímu řízení totiž spoléhají na prezidentskou abolici – tedy zastavení trestního řízení. Stejně jako abolici prezident poskytnul některým příslušníkům 601. skupiny speciálních sil v souvislosti s incidentem v Afghánistánu, který skončil nepřípustným mučením a smrtí zajatého afghánského vojáka Vahidulláha Chána. Mimochodem jeden z těchto vojáků po omilostnění Pavlem požaduje od státu odškodnění za obvinění, takové je jejich myšlenkové nastavení. K abolici by sice prezident potřeboval kontrasignaci premiéra Babiše nebo některého z jím pověřených ministrů, to by ale vzhledem ke spleti vlivu Veverky do ANO, nemusel být nepřekonatelný problém. A Hnutí ANO se jistě budou také hodit billboardy Bigboardu před příštími volbami, ať už do Senátu, komunálu nebo těch Sněmovních. Abolice by byl ideální stav, žádný soud, žádné prokazování a důkazy, žádná ostuda pro “hrdiny”. A i kdyby byl problém s kontrasignací, v záloze zůstane prezidentská agrigace a rehabilitace, tedy odpuštění a zahlazení trestu, ke kterému prezident nepotřebuje vůbec nic, jen by se konečně vědělo, kdo jsou ve skutečnosti zač.

Ale zpět k dosud odehraným rolím pana “fíkovníka”, po hvězdném představení Skupiny D a sbírky, už to šlo jenom k horšímu. Když vyšly najevo machinace s diplomatickými pasy a o aktivity skupiny D se začala zajímat Vojenská policie, prezident se jí zastal: Spekuluje se o tom, že k tomu používali diplomatické pasy, které dostávali proti podpisu velitele speciálních sil Miroslava Hofírka. Prezident Petr Pavel se však podle Černochové Hofírka zastal, stejně tak náčelník generálního štábu Karel Řehka, který iniciativu na nákup dronů zaštiťuje. „Žádala jsem pana prezidenta, aby se mnou nějak tu záležitost řešil, protože se to týkalo velitele 601. skupiny pana generála Hofírka. Bohužel jsem dostala informaci, že pan Hofírek dělá asi svoji práci v očích pana prezidenta dobře a že nemá být pan Hofírek mnou řešen, což jsem chtěla udělat na základě tohoto zjištění. Není možné, aby se vydávaly diplomatické pasy na ministerstvu zahraničí proti podpisu neoprávněné osoby, pana Hofírka,“ řekla Černochová.

Náčelník generálního štábu Karel Řehka a prezident Petr Pavel chtěli počkat, až Vojenská policie došetří medializované pochybnosti kolem spolku Skupina D, který pořádá sbírku na drony a plastickou trhavinu pro ukrajinskou armádu. „Pokud je na udělování diplomatických pasů nebo dodávání dronů něco špatně, tak ať se to vyšetří,“ řekl prezident, který iniciativu otevřeně podporuje. „Za mě je to užitečná věc,“ dodal Řehka pro ČT s tím, že se neplánuje stáhnout z pozice čestného předsedy spolku. A když bylo třeba, neváhal prezident usměrnit problémovou ministryni Černochovou, která si pochybné postupy v Armádě nechtěla nechat líbit: Petr Pavel označil současně za nestandardní a škodlivé, když se po oznámení takového podezření v době vyšetřování do případu „vnášejí nové informace a spekulace“. Pavel varoval před hrozbou poškozování dobrého jména armády, ministerstva a celého Česka. O věci jednal s premiérem, a premiér Fiala krátce na to avizoval, že se sejde s ministerstvem obrany a zástupci Skupiny D, aby se vyjasnily věci, které se objevují v médiích. U čehož asistoval Tomáš Pojar, další člen Veverkovy soukromé jednotky v Aktivních zálohách.

Svou podporu nestáhl ani když vyšla najevo silná podezření: Prezident Petr Pavel požaduje, aby spory ohledně vývozu dronů na Ukrajinu byly rychle, transparentně vyšetřeny a výsledky zveřejněny. Řekl to v pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Prezident uvedl, že mimořádná situace, jakou konflikt na Ukrajině je, si žádá mimořádná opatření. „Nevedeme utajená jednání, nic co by bylo v rozporu se zákonem, natož ústavou,“ uvedl Pavel k výrokům ohledně účasti některých svých spolupracovníků v kauze.

Když bylo nejhůře a na veřejnost se dostaly potvrzené informace o nákupu luxusních vozidel ze sbírkových peněz, zapojil se i Otakar Foltýn: „Samotný fakt, že v tom někdo problém vidí, je pro mě šokující a neuvěřitelný, jakkoliv nezpochybňuji právo kohokoliv ve státní sféře cokoliv kontrolovat. Někdo nám bude předhazovat, že si z toho kupujeme luxusní auta? To je přece naprosto absurdní – fakt se v době války bavíme o tom, že si někdo bude hrát na puntíčkáře při vyplňování a kontrole všech předpisů?“ prohlásil v rozhovoru Foltýn. Foltýn dále zmínil, že se Skupina D snaží dodržovat veškeré potřebné předpisy a pravidla, ale zároveň doplnil, že jich v naší kultuře je až takové množství, že „důsledné lpění na každém písmenu znamená, že se k ničemu nedostanete“.

A prezident skupinu svou podporou kryl dál i po zásahu Vojenské policie, zadržení podezřelých a obstavení účtu Skupiny D a na ni napojené firmy. Neprotestoval ani proti používání svého jména ke krytí machinací, vyšlých najevo po soudním jednání: “Veverka na závěr uvedl, že sbírku kontroluje jak samotná armáda, tak proběhl hloubkový audit, jehož výsledky byly předloženy prezidentovi Petru Pavlovi”. Znovu, armáda nemůže sbírku kontrolovat, což i Pavel nepochybně ví, a nikdy se proti tomu neohradil. Stejně jako proti údajnému předložení auditu hospodaření spolku, který ale jinak nikdo nikdy neviděl. Z dokumentů Ústavního soudu navíc vyplývá, že není relevantní, a má váhu právě jen Veverkou vyřčených tvrzení. Dobré že?

Po tomto tyátru působí demonstrativní předávání ceny Arnošta Lustiga Vetchému 21. dubna 2026 prezidentem Pavlem buď jako další “majstrštyk” spin doctora Hanče, nebo předehra k udělování další ceny s názvem “Abolice prezidenta Petra Pavla”. Na každý pád je těžko věřit, že se vše odehrálo bez vědomí hlavy státu, daleko věrohodněji působí “držení vojáků při sobě” a v případě příští prezidentské kampaně Petra Pavla, pak jistota, že jeho plakáty budou mít na billboardech Bigboardu přednost, a na konkurenty se možná ani nedostane.

Ondřej Vetchý

Herec a mediální tvář Skupiny D, další postava, která dala aktivitám skupiny neocenitelný punc čistoty a dobrodiní. Co do peněz u Vetchého nejde nic hledat, je to poctivý chlap až do morku kostí. Nemohl tušit s kým se dal dohromady, a jak moc cynicky byl použit hlavními aktéry v pozadí skupiny – Veverkou, Mikuleckým a Poulem. Ti si z něj udělali užitečného idiota a další fíkový list, který přikryl jejich kšefty v pozadí. Koho by také napadlo zajímat se o pozadí aktivit Skupiny D, když je tam Vetchý.

Jenže i správňák Vetchý má své mouchy. Je to dost labilní jedinec. V roce 2006 se například vrhnul a zmlátil na ruzyňském letišti fotografa Blesku, který jen dělal svou práci, fotil jej s kolegy herci při návratu z natáčení. “Možná trpí maniodepresivními stavy, ale surově zacházet se slušnými lidmi nemusí,… V hercově hlavě se zřejmě něco skutečně děje, když ve své hysterii dokáže říct novinářce větu: „Tak, a odteďka budu mlátit i ženský,“” komentoval Vetchého chování Blesk. Agresivní výpad Vetchého, který se naprosto přestal ovládat, musel na místě ukončit až policista, a nepodařilo se mu to na první pokus. Vetchý má totiž nutkavé pocity, že jej někdo pronásleduje, a tak u sebe stále nosí sadu bojových nožů. Sám Vetchý se sklony k agresivitě netají ani tím, co se mu skutečně odehrává v hlavě: “O tom, že herec rozhodně nelhal, svědčí i to, že se dlouhá léta věnoval bojovým sportům a nejedno jeho agresivní chování bylo viděno i na veřejnosti. Sám Ondřej se přiznal, že v mládí dokonce přemýšlel o tom, že zabije našeho tehdejšího prezidenta Gustava Husáka.” Osobami s emoční labilitou a jinak narušeným myšlením je velmi snadné manipulovat, a Veverka s Mikuleckým umí s lidmi manipulovat naprosto bravurně.

Kdyby Vetchý na začátku věděl něco o minulosti Veverky a Mikuleckého, a zázračném bohatnutí lampasáka Poula na dronech pro Skupinu D, okamžitě by prásknul dveřmi. Vetchý však zprvu nemohl vědět s kým se dal dohromady, protože Veverka a spol. měli v mediálním prostoru „vyčištěnou minulost“, ale dnes už ty informace o tom, co jsou zač prosakují na veřejnost, a jeho postoje se tak stávají neudržitelnými. Člověk na určitém stupni inteligence a rozpoznávacích schopností nemůže zveřejněná fakta a soudní rozhodnutí úplně pominout. Jenže Vetchému to buďto nedochází, nebo si uvědomil, že po spojení jeho jména se Skupinou D a sbírkou mu jde o vlastní reputaci. A tak po tom, co se objevily pochybnosti o skupině D, Vetchý přes Veverkovu a Mikuleckého síť mediálních kontaktů a podporou bratří Kroupů, vše vehementně až agresivně obhajuje. A média jeho tvrzení zcela nekriticky publikují. Média, která se tváří profesionálně a nezávisle jako Deník N, Seznam Zprávy, Aktuálně, atd.) v některých případech vědomě kryjí špinavosti a mafiánské praktiky, a zcela rezignují na jakoukoliv novinářskou etiku a pravidla.

Místo toho aby se Vetchý chytil za nos a zachránil co se dá, tak se rozčiluje, napadá ostatní, kteří mu připomínají realitu a podává trestní oznámení nepadající na úrodnou půdu: Herec a spoluzakladatel skupiny D Ondřej Vetchý mimořádně promluvil ohledně prověřování vojenskou policii. „Někdo se snaží opakovaně vzbuzovat dojem, že naše pomoc je nejenom podezřelá, ale má dokonce vyvolat pocit, že se prostřednictvím naší občanské aktivity chceme obohatit,“ napsal Vetchý, který taková nařčení vzápětí odmítl. „Hluboce nás to uráží a znevěrohodňuje v očích desetitisíců spoluobčanů, kteří nám důvěřují a vůči kterým máme obrovský morální závazek. Respektujeme probíhající prověřování a nebudeme a ani nemůžeme do něj zasahovat,“ řekl dále. …Státní zastupitelství udělalo definitivní tečku v kauze údajné pomluvy, které se měl vůči spolku Skupina D organizujícímu sbírku na nákup dronů pro Ukrajinu dopustit poslanec Pavel Růžička (ANO). Trestní oznámení podal jeden za zakladatelů a hlavní tvář Skupiny D Ondřej Vetchý. Policie věc odložila. A jak zjistil iROZHLAS.cz, závěr kriminalistů nyní potvrdilo státní zastupitelství. Kauza je tím pravomocně skončená. „Z osobní diskuse a z veřejně dostupných zdrojů vím, že ve smyslu narativu o údajné problematičnosti činnosti Skupiny D, a tedy i mé, opakovaně hovořila ministryně obrany ČR Jana Černochová, poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Pavel Růžička, ředitel Vojenského zpravodajství Petr Bartovský.“ Také tímto způsobem argumentoval v trestním oznámení Vetchý, na jehož podání loni v únoru upozornil Seznam Zprávy. Předseda spolku se vymezoval především vůči tomu, že veřejným prostorem kolují podle něj nepravdivé informace o tom, jak Skupina D na sbírce neoprávněně vydělává nebo že cenu dronů uměle navyšuje. Dodejme, že aktivity Skupiny D označili za bezpečnostní riziko i ředitelé BIS Michal Koudelka a Vojenského zpravodajství Petr Bartovský.

Bratři Kroupové

Mikuláš Kroupa je známý jako ředitel a zakladatel neziskové organizace Post Bellum a projektu Paměť národa. Martin Kroupa je jeho mladší bratr a nejbližší spolupracovník, který v organizaci působí jako dokumentarista, editor a autor historických článků. Těžko hledat důvěryhodnější osobnosti do rolí členů předsednictva Skupiny D, která má jako hlavní cíl uspořádat veřejnou sbírku. Druhou devizou je jejich nebývalý vliv na pražské novináře, pro ně jsou zárukou věrohodnosti. A ti tak psali, co psali – nepokrytě oslavné články. V momentě, kdy se objevily pochybnosti, pak místo hledání faktů, přebírali bez konfrontace a ověřování lži z úst představitelů Skupiny D.

Jenže věřit, že bratři Kroupové nevěděli kdo je Jan Veverka, by bylo chybou. Bratři totiž velmi dobře ví “kudy běží zajíc”, a umí si věci zařídit. Z neziskového a mediálního prostředí si udělali rodinný a velmi výnosný byznys. Mikuláš příjmy z ředitelského postu v neziskovce, autorských honorářů Českého rozhlasu a publikační činnosti, uloupne částečně z veřejných peněz několik milionů korun ročně. Bratři mají holt s čerpáním letité zkušenosti, měli tak Veverkovi co předat, včetně propojení s další “pákou” na prezidenta Petra Pavla.

Mikuláše Kroupu totiž finančně i funkčně velmi silně propojuje neziskovka Post Bellum s investiční skupinou BPD Partners, ta se dokonce “prsí” Kroupou na svém webu, a jejím spoluzakladatelem, miliardářem a lobbistou Janem Dobrovským. Jde o figuru s nesmírným vlivem, jak v médiích (bývalý zástupce šéfredaktora zpravodajství České televize), tak na Pražském hradě v roli “občasného poradce” prezidenta Petra Pavla. Dobrovský například instaloval do funkce kancléřky prezidenta kontroverzní Janu Vohralíkovou, která začala čile osekávat okruh prezidentových nejbližších spolupracovníků z dob kampaně, a posilovat tak mocenskou pozici v hradním aparátu svou a Dobrovského. Postavení prezidenta v zákulisním dění na Hradě vystihovala jeho vlastní reakce: “Pavel měl uvést, že si údajná rizika uvědomuje, ale že se situací nemá sílu cokoliv udělat.” Dobrovský, co by „šedá eminence“ po boku diplomata Petra Koláře, tak má přímý vliv na hradní politiku. Jan Dobrovský také ovlivňuje veřejné mínění přímo – komentuje kroky Petra Pavla pravidelně ve svém politickém podcastu Dobrovský & Šídlo na Seznam Zprávách.

Co jsou zač? Původ bohatství spoluzakladatelů “family office” BPD Partners, uhlobaronů Dobrovského, Petra Pudila a Vasila Bobela úzce souvisí s kauzou privatizace Mostecké uhelné. Vasil Bobela a Petr Pudil nastupují v 90. letech do Mostecké uhelné na manažerské pozice. Bobela jako zkušený finančník a Pudil jako dravý manažer. Do roku 2003 se oba stávají klíčovými postavami pod kontrolou vlastníků z polistopadové divoké privatizace Antonína Koláčka a Luboše Měkoty. Koncem roku 2005 do hry vstupuje Jan Dobrovský, tehdy vlivný poradce a investor s vynikajícími konexemi v politice. Rok na to trojice zakládá konsorcium, skrze lichtenštejnské struktury a společnost Czech Coal N.V. registrovanou v Nizozemsku přebrali nad skupinou kontrolu a Koláčka s Měkotou z firmy definitivně vyšplouchli. V prosinci 2010 prodali své podíly Pavlu Tykačovi, dle odhadů za 10 až 19 miliard korun.

Avšak zpět ke Kroupům a Post Bellum, respektive projektu Paměť národa. V tomto spojení není Veverkův Bigboard zdaleka neznámou firmou, jak uvádí například Výroční zpráva BigBoard Praha, a.s. za rok 2024: ”V roce 2024 také zahájil Nadační fond BigBoard potenciálně dlouhodobou spolupráci s organizací Paměť národa, která se věnuje uchovávání vzpomínek pamětníků klíčových historických událostí. Podpora této organizace je důležitá nejen kvůli ochraně historie, ale také kvůli vzdělávání budoucích generací. Prostřednictvím svých reklamních ploch pomáhá Nadační fond BigBoard šířit povědomí o jejích projektech, dokumentárních výpovědích a kampaních zaměřených na uchování české historie.”

Nešlo o plané řeči, spolupráce se rozběhla hned z kraje toho roku, v dubnu už má na webu nadace následující: “V rámci dlouhodobého partnerství jsme poskytli v průběhu dubna zdarma naše plochy pro propagaci akce Běh pro Paměť národa, který organizuje stejnojmenná organizace.”

Napojení na Veverkův Bigboard v tomto kontextu působí poněkud “vyčůraně”. Tuto společnost rozhodně nejde přehlédnout, dle monitoringu kampaní v ceníkových cenách je i nadále výrazně největším operátorem venkovní reklamy v ČR. Aktuální podíl na trhu činí přes 74 %, a je velmi nestandardní, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) připustil, aby soukromý subjekt dosáhl takového stupně tržní dominance. Svou velmi špatnou pověstí dominantního hráče na trhu venkovní reklamy a s pofidérními praktikami se snaží vylepšovat “pomocí” neziskovým organizacím – bezplatným poskytováním reklamních ploch. „Společnost BigBoard (prostřednictvím svého Nadačního fondu BigBoard) věnuje na podporu neziskových, charitativních a kulturních projektů bezplatné reklamní plochy v hodnotě desítek milionů korun ročně. Celková hodnota takto podpořených projektů již přesáhla hranici 200 milionů korun“. Nelze zpochybnit, že Bigboard neziskovým organizacím plochy poskytuje, jen ty stovky milionů reálné nejsou. Dělá se to tak, že poskytnutými plochami se vyplní období, kdy je zájem o venkovní reklamu nízký a neprodaly by se, což z obchodního hlediska nepůsobí dobře. Plochy se tak nabídnou neziskovému sektoru, čímž se vylepší pochroumaná image a zároveň posílí vliv. A v účetních výkazech pak tyto bartery trochu přifouknou obrat, což působí vždycky dobře a zvyšuje nacenění firmy.

Velmi pozoruhodně pak působí role třetího z bratrů Kroupových. Když se objevily otazníky ohledně využívání zdrojů české armády včetně testování ve vojenských prostorech, používání armádních trhavin a využívání diplomatických pasů k cestám spolku na Ukrajinu. Do likvidace mediálních škod se zapojil i Janek Kroupa. V Seznam Zprávách přinesl sérii textů (připomeňme, že majitel Ivo Lukačovič má velmi blízko k Milanu Mikuleckému, další vlivné osobě ve Skupině D), ve kterých znevěrohodňoval alarmující závěry armádní inspekce. A vše korunoval sdělením, že je bratrem dvou členů spolku, ale s jeho psaním to nijak nesouvisí. Kdo mu ty mylné informace asi našeptával, Veverka nebo některý z bratrů – Mikuláš či Martin? Janek Kroupa má ale také silný vliv i v Deníku N, dlouhá léta spolupracuje s Filipem Titlbachem, který je autorem zpravodajsko-publicistického podcastu Studio N. Takže i zde došlo na obhajování nenažranosti Veverkovy party, tentokrát za pomoci fíkového listu Vetchého.

Martin Kroupa už však oznámil, že se rozhodl vystoupit ze stínu svého bratra, neziskovku opouští a založil si vlastní – Strong Europe.

Roman Janoušek

Český politický podnikatel, který se stal miliardářem díky zařizováním kšeftů v době Pavla Béma. A je jeden z nejvlivnějších lobbistů spojený s českým podnikatelským podsvětím. Zaslouží si samostatnou kapitolu, jeho příběh se v minulosti významně prolíná s Janem Veverkou, a s dalšími super toxickými hráči tvoří významnou část Veverkovy vlivové sítě.

Zmínky o spojení této dvojice se linou od Veverkova neblaze proslulého působení v Českých drahách: Železniční odborář Dušek tehdy řekl: „České dráhy zcela ovládl klientelismus, který naprosto koordinuje a ovládá všemocný tajemník pana Žaludy, pozounista Veverka.“ Šlo v tomto ohledu o poměrně divoké doby. V paměti mnohých možná zůstal hotovostí placený „golfový výlet“ do Dubaje, kterého se v únoru 2011 účastnil tehdejší šéf sněmovního rozpočtového výboru Suchánek (ODS), a spolu s ním tehdejší šéf ČEZu Martin Roman, ředitel DP Praha Martin Dvořák, lobbista Roman Janoušek, a také Petr Žaluda, tehdy stále ještě šéf ČD.

Jejich propletení bohatě popsal i reflex.cz: Když se v roce 2010 vlády nad Prahou chopil Bohuslav Svoboda, začaly se po městě okamžitě šířit zaručené klepy o tom, kdo stojí za ním. Jedním ze zmiňovaných Svobodových údajných „loutkářů“ měl být i dnešní šéf dozorčí rady státem ovládané energetické společnosti ČEZ Martin Roman. …V srpnu 2011 vzal podnikatel Marek Dospiva do své vily na ostrově Korfu partu přátel z pražského byznysu. Spolu se šéfem investiční skupiny Penta tak privátním tryskáčem odcestoval i „politický podnikatel“ Roman Janoušek, jeho blízký obchodní partner Tomáš Hrdlička, právník Robert Pergl a starosta Prahy 10 Milan Richter….Právě v té době se však kolem primátora začali pohybovat lidé, kteří k němu mají dodnes blízko. „V mém předpokoji nesedí chobotnice v podobě pana Hanče, trafikanta na výplatní listině bulharských ČEZ. Spolu s jeho kolegou Janem Veverkou mu zajišťují mediální podporu,“ řekl dnes už bývalý pražský zastupitel za ODS Boris Šťastný…. S Martinem Romanem se Veverka setkal v době, kdy šéf dozorčí rady ČEZ působil i v dozorčí radě Českých drah. Se Žaludou se seznámil během svého působení v Citibank. Pozdější ředitel drah si ho s sebou nejprve vytáhl do pojišťovací skupiny Axa a posléze i do Českých drah, kde mu Veverka de facto sestavil celý management. Mladý, velmi schopný, nesmírně inteligentní a sociálně zdatný Veverka při společných setkáních zaujal i Romana. Veverka si krátce poté pořídil se společníkem strategicky položenou Waldštejnskou hospodu, situovanou mezi sněmovnou a Senátem, kam často chodí posedět vlivní lidé. Poslanci, senátoři a na ně navázaní důležití „servisní pracovníci“. Především však v roce 2012 vstoupil do firmy BigBoard, kde se stal významným akcionářem i Martin Roman, přestože oficiálně neměl s podnikem nic společného. Kromě Veverkova jména ve statutárních orgánech firmy, která vlastní plochy pro reklamní billboardy, figuroval ještě Richard Fuxa a majetkový podíl drží také investiční skupina J&T. BigBoard býval v minulosti spojován především s pražským „politickým podnikatelem“ Romanem Janouškem. Mezi obvykle dobře informovanými lidmi z pražského byznysu si v podniku Janoušek dodnes udržuje minoritní podíl, ale ani on mezi oficiálními akcionáři uváděn není. Zatímco radní v čele s primátorem Svobodou čelili trestnímu oznámení za to, že prodloužili smlouvu firmě Haguess v jednacím řízení bez uveřejnění, byla podle informací Reflexu na spadnutí další významná majetková změna, ovládnutí provozovatele Opencard skupinou J&T. V případě, že ovládne firmu Haguess skupina J&T, měl transakci domlouvat čerstvý spolumajitel J&T a blízký obchodní partner Jana Veverky Dušan Palcr.

Respekt pak zachytil další propojení přes Bigboard: “V poslaneckých schránkách se objevil hromadný email, který obsahoval přepis údajných odposlechů ze schůzky Romana Janouška, advokáta Miroslava Jansty a Richarda Fuxy, spolumajitele společnosti BigBoard, největší české firmy zabývající se venkovní reklamou. V hotelu Hilton se bavili o úplatcích, které byly nebo měly být vyplaceny za schválení mírnější verze zákona”.

Vztahům Veverky se věnoval i Týden: První devadesátimilionovou zakázku, kterou později označil za nevýhodnou i sám Bém, získala firma Haguess Jaroslava Turka, jenž se dobře znal s někdejším ředitelem magistrátu Pavlem Ťahanem pokládaným za Bémova člověka. Turek se s Ťahanem přátelí od dětství, kdy spolu veslovali (jejich dalšími parťáky bývali politický podnikatel Ivo Rittig a Evžen Hart, jenž působil v PPF a pak pracoval pro TOP 09). A všichni – nejen v Praze – si vyprávěli, že za projektem stojí i Roman Janoušek, další politický podnikatel a Bémův přítel, byť to nikdy nikdo nedokázal. Postupem let se z Opencard stala černá díra, do níž nakonec „zahučelo“ asi 1,7 miliardy korun.

Nebo také respekt.cz: Faktem je, že šedesátiprocentním majitelem společnosti BigBoard je podle oficiální odpovědi z firmy slovenský podnikatel Richard Flimel, dvacet procent vlastní společnost Touzimsky Media, za níž stojí politik z ODS Jan Veverka a dalších dvacet procent patří podnikateli a šéfovi firmy Richardu Fuxovi….. Richard Fuxa zase figuroval ve statutárních orgánech společnosti Tardus, spojované s Romanem Janouškem. Že by měli Martin Roman nebo Roman Janoušek něco společného s firmou BigBoard, její majitelé důrazně vylučují.

A také Lidové noviny opět přes firmu Bigboard: „Díky našemu členství v asociaci jsme byli osloveni podplukovníkem Ivem Zelinkou, velitelem 43. výsadkového praporu v Chrudimi, s žádostí o podporu jejich náborové kampaně,“ popsal LN šéf představenstva firmy Richard Fuxa. Spolupráce firmy s vojskem ale může mít ještě jiné kořeny. Podle informací LN je známý investor Jan Veverka, člen představenstva reklamního obra, příslušníkem aktivních záloh české armády. „Pan Veverka je členem představenstva společnosti BigBoard Praha a.s., nicméně k jeho soukromým aktivitám a ostatním obchodním aktivitám se necítíme být oprávněni jakkoliv vyjadřovat,“ uvedl Fuxa…. Známosti na nejvyšších místech má ale i tvrdý byznysmen Fuxa. K jeho přátelům patří i známý zákulisní hybatel pražské politiky Roman Janoušek, mnohdy přezdívaný „lord Voldemort“ podle postavy zloducha z Harryho Pottera.

A nakonec se hezky propletenec vztahů Janoušek – Petr Žaluda, Jan Veverka, Karel Řehka a Milan Mikulecký nebo Martin Roman vykrystalizoval v podobě Davida Netuky a Luďka Hány. Netuka ještě nedávno horký kandidát na ředitele Ústřední vojenské nemocnice sehrál roli v propuštění Janouška z vězení, kde si odpykával trest za vědomé sražení ženy autem. Ta tenkrát letěla 13 metrů vzduchem: “Zázrak medicíny, dalo by se říci. Nedávno byl lobbista Roman Janoušek podle soudních znalců v terminálním stadiu nevyléčitelné nemoci,” psaly SeznamZprávy. Teď závodí na lyžích a na kole s profesionály. V pelotonu používá krycí jméno Zilvar. “Také lékař David Netuka, který je nyní přednostou neurochirurgické a neuroonkologické kliniky pražské Ústřední vojenské nemocnice, v roce 2021 zjistil, že se Janouškův stav dál zhoršuje. Do jedné z lékařských zpráv, které pak citoval soud, uvedl, že kvůli menší stabilitě části lebky má Janoušek zvýšené riziko krvácení do mozku a pravděpodobně i poškození centrálního nervového systému.” Na oslavě Netukových 50. narozenin se objevil například Martin Roman, jeho ředitelskou kandidaturu však zhatilo napojení na Janouška. ÚVN nicméně zůstala v “rodině”, jak se v mafii říká, novým ředitelem nemocnice se stal Luděk Hána: “V posledních dnech se navíc objevila ještě jedna zajímavá informace. Za Luďkem Hánou, který je podle některých zdrojů aktuálně nejvážnějším kandidátem na post ředitele, má stát náčelník Generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka či bezpečnostní analytik Milan Mikulecký.”

Jan Veverka

Veverkovi se poslední roky daří v médiích pěstovat image “úspěšného investora, podnikatele a veterána z bojových misí v Afghánistánu jako příslušníka aktivních záloh”. Svou minulost šíbra provázaného s politiky ODS či hnutí ANO, podezřelé kšefty a napojení na pražské “kmotry” tím ale zakrýt nedokáže.

Vystudovaný učitel hudby, hra na pozoun, začal po škole pracovat ve společnosti Český mobil provozovatele sítě Oskar. Od roku 2004 pracoval pro Citigroup, pak společnost AXA. V roce 2005 už Veverka působí v Liberci jako vlivný člen ODS a později zastupitel. Tady začíná jeho cesta za bohatstvím, provázená pozoruhodnými náhodami a souhrami okolností.

Pozemky u Ještědu pod cenou

V dubnu 2007 zastupitelé města Liberec, včetně Veverky, rozhodli o prodeji pozemku pod Ještědem bez výběrové hořízení. Pozemek měl výměru 3344 metrů a cenu 1 499 575 Kč, tedy cca 450 Kč za metr. Přitom v roce 2007 se ceny podobných pozemků v Liberci pohybovaly mezi 1400 a 1800 Kč za metr čtvereční. Městu tak měla vzniknout škoda 3,5 milionu korun. Nabyvatelé nemovitostí, manželé Volavkovi, vlastníci hrádecké firmy Autotrend byli v té době generálním dodavatelem automobilů pro libereckou radnici. Podezřelým prodejem se zabývaly policie a soudy sedm let. Nakonec byli zastupitelé osvobozeni. „Se závěry se krajský soud ztotožňuje, soud prvního stupně se ale dopustil formálního pochybení,“ zdůvodnila rozhodnutí soudkyně odvolacího soudu Zdeňka Mitošinková.

Zlaté České dráhy

Veverkova dráha k miliardám však začíná nabírat na rychlosti v roce 2008, kdy přešel s šéfem AXA Petrem Žaludou do Českých drah. Žaluda si ho přivedl jako svého tajemníka. Nová pozice tajemníka generálního ředitele, bez kterého prý neudělal Žaluda žádné důležité rozhodnutí, vznikla kvůli Veverkovi. „Ta pozice předtím neexistovala. Vytvořila se, aby se nějakým způsobem institucionalizovala moje pozice na dráze,“ přiznával Veverka.

S odstupem času začaly na povrch vyplouvat zajímavé podrobnosti. Výplaty nejvyššího managementu přestaly obstarávat České dráhy. Mzdové toky byly „odkloněny“ přes libereckou firmu Kodap. Podle zdrojů deníku to tehdy zařídil vlivný tajemník Jan Veverka, který z Liberce pochází. Zatímco podle odboráře Jaromíra Duška bylo důvodem zastření skutečných manažerských platů a odměn, dráhy to oficiálně vysvětlovaly jako „test outsourcingu této agendy“.

Důvod byl prostý, České dráhy si v té době vrcholové manažery, včetně Veverky, hýčkaly extrémně vysokými platy, přestože byly ve ztrátě. I tajemník Veverka byl náležitě oceněn. „Bere polovinu toho, co náměstci. Tedy asi 200 tisíc bez bonusů,“ řekl Blesku dobře informovaný zdroj z drah. A to měl ještě příjem za účast v různých orgánech společnosti. Jeho šéf Petr Žaluda měl plat půl milionu, ani to jim ale nestačilo. Kodap tak “přikryl” skutečnost, že státní dráhy navíc posílaly Žaludovi 100 tisíc měsíčně na kapitálové životní pojištění! A tuto sumu posílaly právě pojišťovně AXA, kde předtím Žaluda šéfoval. A stejně tak i další desítce manažerů. Každému z desítky šéfů České dráhy přispívaly na životní pojištění 85 tisíc a k tomu ještě 13 tisíc na rizikové pojištění. Tříletou smlouvu měly podle informací Blesku až na dva sjednanou prakticky všichni šéfové u společnosti AXA. Šéfové ČD později přišli o zlaté padáky, tedy až o čtyřiadvacet měsíčních platů. Krom hezkého příspěvku ke královské výplatě, šlo u životek zejména o podíl na provizích z uzavřených smluv. V roce 2008 se totiž provize za sjednání životního pojištění běžně pohybovaly v rozmezí 150 % až 200 % celkového ročního pojistného. A byly vypláceny hned při sjednání smlouvy. Tato bonanza skočila až v roce 2016. Provize z Žaludova pojištění 100 tisíc korun měsíčně tak mohla dosáhnout až 2,4 milionu kroun, desítka manažerů po 85 tisících měsíčně hodila na provizích dalších až 20,4 milionu korun. Celkem tedy “někdo” zkasíroval provizi až 22,8 milionu. Kdo asi, když z pojištovny Axa přišel Žaluda s Veverkou? Ti si jistě uměli sjednat provizi na horní hranici, a zařídit, aby připlula na jejich účty. Malá, tedy spíš velká domů a solidní základ pro další investování Veverky.

V samotných Českých drahách byl navíc Veverkovi přisuzován daleko větší vliv, než mu formálně náležel. Opakovaně jej kritizoval například železniční odborář Jaromír Dušek, někdejší náměstek ministra dopravy Zdeněk Žák či bývalý ředitel ČD Cargo Josef Bazala. “České dráhy zcela ovládl klientelismus, který naprosto koordinuje a ovládá všemocný tajemník pana Žaludy, pozounista Veverka,” uvedl Dušek.

Když pod tlakem tehdejšího ministra dopravy Víta Bárty a jeho náměstka Radka Šmerdy skončil Veverka ve funkci tajemníka ředitele ČD (konec roku 2010), psala o něm média jako o „Žaludově Dalíkovi“.

RailReklam a Bigboard

S Českými drahami se pojí ještě jeden zajímavý moment. Veverka v nich sice od konce roku 2010 oficiálně nepůsobil, na Ministerstvo dopravy měl dokonce zakázán vstup, Petr Žaluda ale šéfem ČD zůstal. A tak v roce 2012 Žaluda zmiňuje záměr prodeje společnosti ReailReklam, zajišťující byznys drah s reklamou na nádražích, železničních mostech či ve vlacích. „O prodeji Railreklam už ČD jednají,“ řekl deníku generální ředitel drah Petr Žaluda. ČD držely v RailReklam 51% podíl. Předkupní právo měl druhý vlastník, společnost Expiria se 49% podílem, za níž stála společnost BigBoard, v níž držela podíl slovenská firma Joj Media House.

Prodej se “procesoval”, v roce 2013 ho ale zarazilo Ministerstvo dopravy kvůli prodeji pod cenou. Cena byla stanovena na 60 milionů korun, přestože existovala podstatně vyšší nabídka od konkurenční společnosti JCDecaux. „Nabídli jsme ČD 100 milionů korun, neboť jsme byli přesvědčeni, že tato částka odpovídá hodnotě tohoto 51% obchodního podílu a výnosům RailReklamu. Jakákoli nižší cena by byla pod úrovní té tržní,“ uvedl tehdy jednatel JCDecaux Pavel Slabý.

Shodou náhod ve stejném roce vstupuje majetkově do společnosti BigBoard Praha Jan Veverka, pětinový podíl koupil od společnosti Joj Media House, prostřednictvím firmy Touzimsky Media. Firmu Touzimsky Media, vlastní investiční společnost Touzimsky Kapital se sídlem v Curychu, prostřednictvím stejnojmenné pražské dceřiné pobočky. Za majitele tehdy trochu spekulativně týdeník Reflex označil Jana Veverku. Až později Veverka potvrdil spojitost s firmou webu iHNed.cz: „Ve Švýcarsku mám část rodiny, jmenují se Touzimsky a společnost, kterou jsem založil, mě stojí nemalé peníze,“ řekl. A v tomto nelhal, zřízení a provoz firmy ve Švýcarsku totiž s sebou skutečně nese výrazně vyšší náklady než zřízení a provoz firmy v Česku. Právníci, účetní, správci, to všechno stojí ve Švýcarsku řádově více peněz než v Česku. A také se tam čas od času musí zajet něco vyřídit, podepsat… Proč to všechno platil a složitě vyřizoval, když měl předmět podnikání v České republice? V prvé řadě je to anonymita a diskrétnost. Na podnikání není tolik vidět jako v ČR, lépe se skrývají skuteční vlastníci a investoři. Což se může hodit, když působí ve státních firmách, nebo jsou to již provaření “kmotři”. Dalším skvělým důvodem je vyhýbání se placení daní v Česku, kterému se vznešeně říká daňová optimalizace. A jako bonus na něj nemůže český finanční úřad ani policie. A když tak velmi složitě cestou mezinárodní právní pomoci. V neposlední řadě otevírá možnost vyvolání mezinárodní arbitráže proti českému státu, kdyby mu náhodou někdo šlápnul na kuří oko, nebo udělal chybu v nějaké vykutálené kauze, jako se to stalo například v kauze Diag Human, či přímo ve Veverkově případě pokusu o vyvolání arbitráže mezi jeho společností Bigboard a Prahou z roku 2014, viz kapitola Válka o Bilboardy. Prostě ideální základ pro podnikání Jana Veverky a jeho skrytých kumpánů. Pozdější přechod firem do Česka signalizuje, že to, co bylo potřeba na počátku skrývat, už bylo mezitím pravděpodobně legalizováno a peníze vyprány.

Nicméně České dráhy nakonec svůj 51% podíl ve společnosti Railreklam prodaly až v roce 2017. Kupujícím byla společnost Expiria ovládaná Bigboardem, to už v něm držel Veverka podíl přímo a veřejně. ČD odmítly prodejní cenu zveřejnit, podle informací Zdopravy.cz šlo o zhruba 60 milionů korun. „Smluvně byl převod podílu potvrzen v prosinci 2017,“ řekl mluvčí Joklík. Cena tak byla stanovena “znaleckým posudkem” o 40 milionů níž, než před čtyřmi lety konkurenční společností. Ale i oněch 100 milionů by byla cena nedostatečná, v roce 2019 byl podle veřejných rejstříků podíl v ReailReklam zastaven společnosti J & T BANKA zástavní smlouvou do celkové výše 3,6 miliardy korun.

Chobotnice pražského magistrátu

Mezi tím ale Veverka nezahálí. V roce 2010 se vlády nad Prahou chopil lékař Bohuslav Svoboda (ODS), v jeho blízkosti se začaly pohybovat lidé, označovaní spojenci exprimátora Pavla Béma jako “chobotnice”. „V mém předpokoji nesedí chobotnice v podobě pana Hanče, trafikanta na výplatní listině bulharských ČEZ. Spolu s jeho kolegou Janem Veverkou mu zajišťují mediální podporu,“ řekl tehdy bývalý pražský zastupitel za ODS Boris Šťastný a v rozhovoru pro LN svou myšlenku rozvedl. „Po Praze se říká, že pan Marek Hanč a jeho blízký kolega Jan Veverka zařídí u Svobody cokoli. Přitom ani jeden z nich není úředníkem magistrátu a nepodléhá zákonu o střetu zájmů. Takovou netransparentnost nemohu podporovat. Svoboda by měl své chobotnice řádně zaměstnat nebo jim zakázat vstup na radnici. To bych na jeho místě udělal já.“ Marek Hanč, později vlivný marketér hnutí ANO se odmítl k věci vyjádřit. Veverka s tvrzením o chobotnici kategoricky nesouhlasil. „Nevím, jak na to pan Šťastný všechno přišel, přijde mi to jako z jiné planety. Já nežiju život Borise Šťastného,“ řekl Veverka Reflexu. Už tehdy ale platil Hanč za významnou spojku do společnosti BigBoard a dobrý prostředek pro zajištění politického vlivu. Kdo chtěl být vidět na billboardech, například před volbami, musel jít do BigBoardu. Mezi byznysmeny se tak například vyprávělo, jak v době prezidentské kampaně nosili do BigBoardu lidé z okolí Tomáše Hrdličky – podporujícího spolu s Martinem Nejedlým z firmy Lukoil Aviation Miloše Zemana – peníze za výlep Zemanových plakátů. Všichni zúčastnění to na dotaz Reflexu pochopitelně popřeli, ale je fakt, že Zemanovy plakáty na plochách BigBoardu před volbami visely.

Marek Hanč se později stal významným PR poradcem samotného Andreje Babiše. V jeho týmu byl specialistou na praktiku mediální manipulace zvané spin doctoring – tedy mediální manipulací překryje nějaký nebezpečný skandál. Tedy do té doby, než ho Babiš začátkem ledna 2022 vyhodil, poté co zjistil, že prostřednictvím Martina Nejedlého donášel informace o něm prezidentu Zemanovi. Což se na veřejnost provalilo až s odstupem, donášení Hanče totiž zachytila Bezpečnostní a informační služba, podle kontrarozvědky existovalo podezření, že Nejedlý informace získané od Hanče předával do Ruska.

Kauza Opencard

Veverkovo jméno se objevuje i ve spojení s kouzou Opencard, respektive v období působení primátora Bohuslava Svobody (ODS). Jeho cílem bylo mimo jiné i vyřešit „problém Opencard“ tedy předražené karty do MHD. Svoboda se za vydatné podpory spolupracovníků Hanče a Veverky rozhodl zbavit svých někdejších „loutkářů“ v čele s tehdejším kmotrem pražské ODS Tomášem Hrdličkou. Nové řešení „problému Opencard“ Veverka s Hančem nenašli. Až později vyjde najevo proč, Veverka by tím šel přímo proti svému extrémně důležitému kontaktu a spojenci Romanu Janouškovi. Místo toho tak Svoboda s novou radou v dubnu 2012 prosadil prodloužení smlouvy s firmou Haguess o další dva roky, kvůli čemuž pražští radní dlouho čelili soudním tahanicím.

Válka o billboardy

V roce 2014 se změnily Pražské stavební předpisy, kromě toho, že daly alespoň jakási civilizovaná pravidla developerské výstavbě, zakázaly také velkoplošnou reklamu. Veverkův BigBoard by jejich zásluhou přišel ročně v Praze o miliardový obchod. Předpisy platily už tři měsíce v době, kdy bylo město ve víru předvolebního boje a společnost BigBoard jejíž obří reklamní tabule využívala většina soupeřících politických stran, najednou začala přelepovat billboardy primátora Hudečka, který se o změnu zasadil. Majitelé BigBoardu si tehdy dokázali sjednat podporu na nejvyšších místech – úředníci z Ministerstva pro místní rozvoj včetně ministryně Karly Šlechtové (za ANO) se chystali platnost předpisů pozastavit. A do hry v jejich prospěch vstoupila po volbách i nová primátorka Adriana Krnáčová (za ANO). Za mocnou společností BigBoard tehdy stála jedna z nejvlivnějších finančních skupin J&T, dvacet procent ale vlastnila společnost Touzimsky Media, za níž stál onen politik z ODS Jan Veverka.

Ve hře byla tehdy i arbitráž, kterou BigBoard zahájila proti Praze. Pod arbitráží byli podepsáni dva švýcarští spoluvlastníci firmy, First Swiss Holderbank AG a Touzimsky Kapital AG. Za druhou jmenovanou stál Jan Veverka, někdejší spolupracovník exprimátora Bohuslava Svobody a bývalá pravá ruka někdejšího generálního ředitele Českých drah Petra Žaludy.

Faltýnkův diář a miliardový kšeft s DPP

Jaroslav Faltýnek měl ve vládním hnutí premiéra Andreje Babiše zcela mimořádné pole působnosti a ke svým podezřelým aktivitám si vedl nechvalně proslulý diář. I v něm má Jan Veverka se společností Bigboard čestné místo. Faltýnka zajímal miliardový obchodní spor o pronájem reklamních ploch v hromadné dopravě pražském dopravním podniku. V tomto příběhu šlo o to, že pražský dopravní podnik vypověděl nejprve smlouvu na pronájem reklamních ploch společnosti Rencar. A to přesto, že byl v této firmě částečným vlastníkem. Poté, co Rencar o smlouvu přišel, získala ji společnost BigBoard, kterou vede a spoluvlastní Faltýnkův kamarád. „Rencar (šipka) B. B. (Hanč), Adriana. Může se postoupit? Jaký je zájem,“ zní zápisek na čtverečkovaném archu papíru Faltýnkova diáře.

Marek Hanč uvedený v zápisku byl bývalým pracovníkem BigBoardu (B.B.) a v době poznámky také PR poradcem hnutí ANO. Adriana Krnáčová, byla primátorkou Prahy za hnutí ANO a odchod Rencaru patřil k jejím cílům. Podobně je čas zapsání pozoruhodný u další poznámky z „diáře“: „JC Deco (majoritní vlastník Rencaru, pozn. red.) – šipka – BigBoard.“ A o kousek dál potom za pomlčkou: „Má být výhodnější.“ To znamená, že ještě než vůbec dopravní podnik smlouvu Rencaru vypověděl, poznamenává si Jaroslav Faltýnek budoucího vítěze výběrového řízení. S tím, že má být něčím výhodnější.

Hnutí ANO také před volbami do Sněmovny v roce 2017 utratilo za billboardy 14 milionů, téměř vše tehdy objednalo od skupiny BigMedia, ovládané společností BigBoard. Údaje analytické společnosti Nielsen Admosphere hovořily o tom, že reálná hodnota služeb byla mnohem vyšší: za rok 2017 šlo o 51,6 milionu korun. Ve skupině BigMedia, která po zrušení smlouvy s Rencarem trh s reklamou v pražském metru či tramvajích ovládla, měli tehdy podíl Richard Fuxa, Jan Veverka a finančníci z J&T. JCDecaux tak ostrouhal, nyní má reklamu v pražském metru MetroZoom další člen skupiny BigBoard. Marek Hanč však v té době už patřil k nejbližším lidem kolem premiéra Andreje Babiše.

Nelegální billboardy kryté vlajkou ČR

Pramalý respekt k zákonům krytý patriotismem a schopnost přinutit politiky prosazovat zájmy svého byznysu se projevily i po změně pravidel pro billboardy, umístěné nebezpečně blízko silnic a dálnic. Společnost BigBoard je i rok po termínu (2017) odmítala odstranit, jediný hlavní konkurent je stáhl. BigBoard, respektive společnost Czech Outdoor, patřící pod značku BigBoard, se vyvěšováním vlajek České republiky na své billboardy snažila obejít zákon (vlajku nelze podle zákona odstranit), a vyhnout se likvidaci nelegálních poutačů.

Foto: vlajka1

Popisek k foto: Překryjte to šméčko vlajkou České republiky, to pomůže!

https://d15-a.sdn.cz/d_15/c_img_E_E/KBVmq8.jpeg

Vznikla i iniciativa sedmnácti českých senátorů, kteří se tehdy obrátili na Ústavní soud s návrhem, aby v platné novele zákona zrušil dotyčné části, které omezují výskyt billboardů u silnic a dálnic. Ve firmě BigBoard, která dlouhodobě odmítala odstranit protizákonně setrvávající billboardy u silnic měl už podíl i Jan Veverka, pražský “podnikatel”, někdejší liberecký zastupitel za ODS a tehdejší člen její zdejší oblastní rady. Do střetu se zákonem omezujícím byznys s reklamou se Veverkův BigBoard dostal i přes podíl v tehdy ještě polostátní společnosti RailReklam, která v té době patřila Českým drahám z 51 %, a zbytek společnosti vlastnil BigBoard. Ani Railreklam neodstranila reklamní zařízení ze železničních mostů přes tuzemské dálnice a silnice I. třídy.

V souvislosti ale nelze nezmínit i předchozí pokusy na odvrácení zákazu billboardů u dálnic, respektive se “svým” návrhem, který odložil jejich odstranění o pět let, přišla senátorka Veronika Vrecionová (ODS). “Jenže než se novela s pozměňovacími návrhy dostala do dolní komory k novému projednání, v poslaneckých schránkách se objevil hromadný email, který obsahoval přepis údajných odposlechů ze schůzky Romana Janouška, advokáta Miroslava Jansty a Richarda Fuxy, spolumajitele společnosti BigBoard, největší české firmy zabývající se venkovní reklamou. V hotelu Hilton se bavili o úplatcích, které byly nebo měly být vyplaceny za schválení mírnější verze zákona v podobě, v jaké ji Senát na návrh Vrecionové do sněmovny vrátil,” popsal Respekt. Informacím se však nevěřilo a prezident Václav Klaus zákon podepsal.

IZIP

Kauza IZIP, nebo-li systém elektronických zdravotních knížek pro pojišťovnu VZP z roku 2011 za dvě miliardy korun, v níž byly minimálně dvě osoby odsouzeny, i tady se objevuje jméno Jan Veverka. Neprůhledná švýcarská společnost, od které koupila VZP většinu ve společnosti IZIP, měla vazby na Česko. Původní čeští vlastníci IZIP jen několik dní před dohodnutým obchodem s VZP převedli své podíly na švýcarskou společnost eHI eHealth International – tu zastupoval švýcarský právník Thomas Ladner. A právě přes něj vedly nitky zpět do Česka. Ladner totiž tehdy figuroval i ve společnosti Touzimsky Capital AG, kterou si ve Švýcarsku zaregistroval Jan Veverka, bývalý vlivný tajemník šéfa Českých drah a někdejší liberecký zastupitel ODS. Ten byl také obchodním partnerem spoluzakladatele IZIP Pavla Hronka a dalšího člena vedení IZIP Tomáše Mládka – s oběma léta řídí firmu Microfinance, mimochodem Veverka v ní figuruje dodnes a čerpá zajímavé dotace. „Samozřejmě, když uděláte tohle kolečko, také si řeknu – vždyť to jsou propojené osoby,“ přiznával Veverka. Podle něj to však byla náhoda, že dvě firmy s vazbami na Česko vznikaly téměř současně na stejné curyšské adrese. Pravděpodobně stejná „náhoda“, jako když Veverkovi zakládají firmy na drony Nemesis stejní právníci a notáři. Mezi původními majiteli společnosti IZIP byli i tehdejší europoslanci za ODS Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký. Nejenže své podíly převedli na švýcarskou společnost s neprůhlednou majetkovou strukturou, ale tvrdili, že to udělali bezplatně.

Ochočil si politiky, byznysmeny, Armádu ČR i neziskovky

K pochopení Veverkova mimořádného vlivu na politiky, zákulisní hráče, byznysmeny, složky státu a novináře je třeba hledat i v existenci Appia fóra, které založil, a jak jej zachytily média: První schůzky začaly v době, kdy byl Veverka ještě privátním bankéřem působícím v Citibank. Vzhledem k Veverkově angažmá asi nepřekvapí, že se Appie účastnil téměř kompletní management Českých drah, dokonce lze tvrdit – a Veverka to nezastírá -, že v prostředí Appie došlo k jeho zformování. Odtud se znají generální ředitel Petr Žaluda (dříve pojišťovna Axa, nyní podnikatel a sponzor cyklistického týmu Romana Janouška), náměstek drah pro správu majetku Milan Matzenauer (dříve stavební firma Skanska, dnes podniká, mimo jiné s bývalým velitelem 601. skupiny speciálních sil a také bývalým ředitelem Vojenského zpravodajství Ondřejem Páleníkem, nechvalně známým z kauzy „Nagyová“), náměstek pro ekonomiku Michal Nebeský (dříve Citibank, nyní člen představenstva Národní rozvojové banky) a personální náměstek Milan Ruttner (dříve také Citibank, nyní PPF).

Appia, na jejíž akce chodilo obvykle 30 až 40 lidí, pořádá besedy, kam jsou jako přednášející zváni přední politici, ekonomové i právníci. Přednášel tu například šéf ODS Mirek Topolánek, předseda ČSSD Jiří Paroubek, generální ředitel ČEZ Martin Roman, o školství mluvil Václav Klaus mladší. Akce moderuje novinář Pavel Páral, který je i jakousi neformální duší celého projektu. Jak Páral uvádí, došlo v roce 2008 k pokusu činnost Appia více formalizovat, když bylo založeno občanské sdružení Appia. O aktivitách diskusního fóra Appia referoval už počátkem roku 2010 týdeník Ekonom. „Appia je místem, kde se potkávají například ekonomové Miroslav Zámečník, Michal Mejstřík, Pavel Kohout, dále třeba topmanažer z Microsoftu Jan Mühlfeit, viceguvernér ČNB Miroslav Singer, šéf Vojenského zpravodajství ČR Ondrej Páleník, bývalý místopředseda vlády Alexandr Vondra, novináři Pavel Páral, Viliam Buchert či Jefim Fištejn.“ Diskuse probíhaly zhruba jednou za dva měsíce na pražské Malé Straně, v rezidenci Appia ve Šporkově ulici.

Appia tehdy funguje jako klasická lobby, kde vznikají politicko-ekonomické vazby odrážející se později v konkrétních projektech. Proto nepřekvapí, že jedním z členů diskusního klubu byl i někdejší šéf společnosti ČEZ Martin Roman. A byl to právě Roman, kdo Veverkovi nabídl pomocnou ruku, když s posledním dnem roku 2010 skončilo jeho angažmá v Českých drahách. Například Marek Hanč se podle svých slov dostal do dozorčí rady (ČEZ) bulharské elektrárny díky Michalu Mejstříkovi, členu Národní ekonomické rady vlády a profesoru ekonomie na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Veverkův vliv pomohla zvýšit i společnost BigBoard, například v kruzích Armády ČR. V roce 2020 armáda udělala náborovou kampaň: Pot šetří krev, kterou oblepila Česko. Generální štáb se chlubil, že za kampaň u BigBoardu podél cest, nezaplatil ani korunu. Nebylo to samo sebou, firma BigBoard před několika lety stála u zrodu Asociace pro podporu aktivní zálohy a s armádou tak spolupracovala už delší čas. Podle informací Lidových novin měla tyto kořeny – investor Jan Veverka, člen představenstva reklamního obra, je příslušníkem aktivních záloh české armády. A připomínají Veverkovy vazby na libereckou ODS, působení u exprimátora Prahy Bohuslava Svobody, intenzivní styk i s dalšími vysoce postavenými politiky. Mezi jeho přátele patří například i miliardář a někdejší šéf polostátní společnosti ČEZ Martin Roman. Skupina BigBoard, kde Veverka působí jako spoluvlastník, dlouhodobě podporuje veřejně prospěšné projekty. Tehdy neziskovým organizacím bezplatně poskytovala reklamní prostor v tržní hodnotě okolo 30 milionů korun ročně. Což se obvykle v branži dělá, když nejsou reklamní plochy prodány platícím klientům, zadarmo tak získá vliv a konexe.

BigBoard hraje v celém příběhu důležitou roli. Stejně jako fakt, že ačkoli byl jejím šéfem Richard Fuxa, spekulovalo se, že za BigBoardem ve skutečnosti stojí bývalý šéf ČEZ Martin Roman a neoficiální podíl tam má i investiční skupina J&T. Fuxa i Veverka to vždy rezolutně odmítali, psal dobový tisk: “Pravda ale je, že Veverkovým kamarádem a blízkým obchodním partnerem je Dušan Palcr, spolumajitel J&T. Skupiny, v níž měl podle letitých spekulací buď přímo podíl, anebo vložené stovky milionů Roman Janoušek. Po kapitálovém vstupu fondu J&T Arch Investments získal nepřímý desetiprocentní podíl i elitní právník Josef Brož. Spoluzakladatel právní kanceláře BBH a zároveň dlouholetý přítel Martina Romana už dlouhé roky působí ve službách PPF.”

Ale Veverka si nebudoval vliv jen přes firmy a elitní kluby, psal se rok 2017 a tým Mirka Topolánka si lámal hlavu nad tím, jak alespoň trochu zmírnit negativní konotace kandidátova jména v prezidentské kampani. Na sociálních sítích si například většina lidí s Topolánkem spojí jeho bývalého poradce Marka Dalíka, toho času ve výkonu trestu, nebo Topolánkovu nahou fotografii z dovolené v italské vile. Mezi sponzory Topolánkovy kampaně figuruje Jan Veverka. Jenže jejich vztah musel být daleko hlubší a silnější, než by se z dostupných zdrojů mohlo zdát. Jinak by Topolánek nikdy nepronesl: “Každému něco vadí. Mně vadí, že Černochové vadí zapojení Řehky. Byl bych rád, kdyby se do toho a do nás přestala srát. Karel, Honza Veverka a Ondra Vetchý jsou kamarádi a já jsem na ně kurevsky pyšný. Well done, guys!”

Veverka svou vlivovou síť rozšiřoval i do oblasti bezpečnosti a informací, a to bezpečnostní agenturou Uton Security. Od roku 2015 jí šéfoval někdejší ředitel Vojenského obranného zpravodajství Ondřej Páleník, který byl v té době nepravomocně zproštěn obžaloby kvůli zneužití této tajné služby v tzv. kauze Nagyová. Jedním ze dvou polovičních vlastníků společnosti byl někdejší ministr zdravotnictví za ODS a také Tluchořův tchán Luděk Rubáš, zatímco druhým společníkem investiční firma Touzimsky Kapital. Tu v roce 2011 nechal ve švýcarském Curychu zapsat Páleníkův dlouholetý přítel Jan Veverka. Ve společnosti pojmenované podle rodného jména Veverkovy matky, podle svých slov pro Právo vlastnil 80 procent. (poznámka: Uton je specifická varianta legendárního českého útočného nože bezpečnostních složek)

Extrémní vliv na média

V roce 2020 zakládá skupina bývalých zaměstnanců týdeníku Euro nový magazín Hrot. Jednou z hodnot, kterými se nový magazín prezentuje je nezávislost. Finančně za projektem stál zejména investor Jan Veverka prostřednictvím společnosti Touzimsky Publishing. To však není vše, pod společnost BigBoard Praha a tím pádem i Veverku spadá také web PrahaIN.cz, lifestylový magazín Flowee, inzertní server Hyperinzerce, oborové zpravodajství z médií a marketingu Médiář, filmová databáze FDb.cz a servisní přehled Špindl.info. Do divize BigBoard Media dále patří metropolitní televize Praha TV. A je zvykem, že novináři v redakcích po letech kolují, své kontakty si však nesou s sebou. Kromě novináře Pavla Párala, který Veverkovi moderoval Appia fórum a dodnes působícím v celé řadě médií, nelze opomenout i významné osoby mediální sféry z jeho soukromé armádně-lobbistické jednotky při Aktivních zálohách AČR. Ivan Hamšík byl novinář, šéfredaktor několika významných mediálních domů a mediální manažer, který dnes působí jako mediální poradce na Generálním štábu Armády České republiky. Mezi další vlivné osoby patří novinář a šéfredaktor Expresu Petr Konečný.

Vynikající spojkou do významného mediahouse Seznam (Seznam Zprávy a Novinky) je další Veverkův člověk – Milan Mikulecký, díky jeho osobní známostí s majitelem Ivo Lukačovičem a také Mikuleckého ženu pak do ČT. Přes neziskovky, kterým Bigboard poskytuje reklamním plochy, nebo armádu má na své straně novináře, kteří jsou až na výjimky naprosto nekritičtí a otevřeně Skupinu D obhajují navzdory důkazům, jako například Deník N.

Kdo měl vydělat na EET

Před několika lety o něm Andrej Babiš mluvil jako o symbolu českého „Palerma“. Bývalý šéf ČEZ Martin Roman byl v Babišových očích tím, kdo si nevyšlapal uznání a miliardy dlouholetým budováním vlastní skupiny, ale korumpováním politiků v čele polostátního koncernu. Střih do tehdejší současnosti ukazuje trochu paradoxní obrázek. Babiš na jedné straně jako ministr financí zosobňuje zavádění elektronických pokladen. A mezi těmi, kteří na celém projektu vydělávají, je právě Roman. Elektronické kasy Markeeta prodává karlovarská společnost Smart Software. Martin Roman, jenž se tehdy snažil prezentovat hlavně jako reformátor tuzemského školství a filantrop, do ní investoval prostřednictvím firmy Touzimsky IT. Ta držela čtvrtinu Smart Softwaru. Do Markeety investoval přes Touzimsky IT také Jan Veverka z ODS. Zatímco Roman se ke svým investicím nevyjadřuje, Veverka vícekrát vysvětloval, že se na projekt EET dívá trochu jinak než jeho spolustraníci, kteří on-line pokladny kritizují z opozičních lavic. „EET bude dříve nebo později zavedena v celé Evropě,“ říká. Veverka byl do Markeety a dalších platebních systémů angažován také prostřednictvím pětinového podílu ve firmě BigBoard Praha, největším poskytovateli venkovní reklamy v Česku. BigBoard, jenž vlastní ve Smart Softwaru deset procent, je většinově ovládán lidmi z okruhu finanční skupiny J&T. Ta drží pár procent Smart Softwaru i přes dceřinou společnost J&T Banky. Jedním z miliardářů, kteří vydělávají na zavádění EET, je tak i spoluvlastník skupiny Patrik Tkáč. Další jméno v souvislosti zmiňoval Radiožurnál ekonoma Michala Mejstříka.

Byznys se ale zadrhl, firmy poznamenalo odsunutí startu třetí a čtvrté vlny EET, která měla začít platit pro řemeslníky, advokáty, lékaře, veterináře, stánkaře a další svobodná povolání v roce 2018. A následnému zrušení v roce 2023. Příběh EET se však začal v roce 2026 znovu odvíjet.

Kiwi

Příběh společnosti Kiwi, která provozuje letenkový byznys je jednou ze stěžejních částí Veverkova image úspěšného byznysmena, i tady ale došlo na finanční injekci státu. Společnost Kiwi.com (dříve Skypicker) získala z ministerstva průmyslu a obchodu dotaci ve výši 28 milionů korun na další rozvoj svého byznysu prodeje letenek. Stát tedy dotoval firmu s tržbami přes 8 miliard korun. Vyplynulo to z výroční zprávy firmy, kterou založila společnost ve sbírce listin. O dotaci zažádala už v roce 2015, ministerstvo dotaci schválilo a peníze firmě doputovaly na účet. Peníze měly jít na mzdy. Kromě zakladatele firmy Olivera Dlouhého a dalších investorů měl ve firmě podíl také společnost Touzimsky Airlines, kterou ovládal Jan Veverka. Procenta ve společnosti měli i zakladatel firmy Centrum.cz Ondřej Tomek či bývalý šéf ČEZ Martin Roman. Ten se do Kiwi dostal přes společnost Touzimsky Airlines.

Soukromá armáda

Krom jinde zachycených lidí patří do vlivové sítě Jana Veverky daleko více osob. Veverka je totiž velitelem velmi specifické jednotky Aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky nazývané Skupina podpory strategického rozhodování AZ. Ta spadá pod Speciální síly AČR – tzv. „601“, v přímé podřízenosti náčelníka Generálního štábu AČR (Karla Řehku už vystřídal Miroslav Hlaváč). Tato jednotka je specifická, její členové nemuseli, na rozdíl od všech jiných zájemců, splnit standardní požadavky na příslušníky aktivní zálohy, a pak také svým složením. O skutečné náplni její činnosti se můžeme jen dohadovat.

Všichni uchazeči o přijetí do aktivních záloh musí projít lékařskou prohlídkou, fyzickými testy, prověřením Vojenským zpravodajstvím a absolvovat 5-6 týdnů výcviku. Všichni příslušníci aktivních záloh, kterých je přibližně pět tisíc tedy byli prověřeni, a museli splnit vše, co jim ukládají předpisy.

Všichni, až na některé příslušníky Veverkovy jednotky, zvané „Red team“, kteří jako na běžícím páse dostávali výjimky od náčelníka Generálního štábu AČR Karla Řehky, kterého si Veverka tak trochu „pase”, například tím, že může bydlet v jeho domě. Ti nemuseli být prověření Vojenským zpravodajstvím ani projít fyzickými a zdravotními testy, netýkal se jich 5 až 6 týdenní výcvik. A proč ty výjimky? Při pohledu na seznam členů Veverkovy jednotky je to jasné, jsou tam lidé s kontakty na nepřátelské mocnosti jako Rusko a Čína, kteří by nikdy neobstáli při prověření Vojenským zpravodajstvím a nezískali bezpečnostní prověrku. Další by měli evidentní problémy s fyzickými testy, a nejspíš ani neměli čas na výcvik, jaký musí absolvovat běžný aktivní záložník, který za sebou nemá základní vojenskou službu.

Red team Jana Veverky:

Marek Hanč – expert na politický marketing, kterého propustil Andrej Babiš poté, co BIS zjistila, že předával informace poradci prezidenta Zemana Nejedlému s podezřením na jejich předávání do Ruska. Také uznávaný expert na mediální manipulaci zvanou spin doctoring viz. kapitoly Chobotnice pražského magistrátu a Milan Mikulecký.

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/babisuv-poradce-donasel-nejedlemu-upozornila-bis-informace-m/r~da64ff7a2f9611ed82b7ac1f6b220ee8/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-lide-z-okruhu-romana-janouska-maji-vliv-i-v-podcastove-platforme-vlny-309394

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tohle-jsou-babisovi-mladi-marketeri-na-iluze-ma-premier-sve-lidi-44092

Jan Růžička – hlavní lobbista skupiny PPF (ředitel pro vnější vztahy) se silnými vazbami na Čínu a osobními kontakty na vlivné osoby tamního vládnoucího aparátu a služeb.

https://www.ppf.eu/newsroom/ppf-je-prilis-velky-parnik-aby-se-dal-otacet-v-minutach-rika-jan-ruzicka

https://www.lidovky.cz/domov/byvaly-statni-urednik-a-milovnik-cinske-mediciny-ruzicka-bude-vylepsovat-reputaci-home-creditu.A191128_123925_ln_domov_ele

Milan Mikulecký – silné vazby na Rusko z minulosti a manažerská minulost v pochybných firmách zakrývající skutečné majitele. Také vazby na bývalé příslušníky StB, viz. kapitola Jan Mikulecký.

Marek Prchal – expert na politický marketing, vyloučen ze sdružení reklamních profesionálů Art Directors Club (ADC) kvůli porušování profesní etiky při prezidentské kampani Andreje Babiše – billboardová kampaň zneužívala téma války a strachu texty: „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják.“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Prchal

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/prchala-vyloucili-z-klubu-reklamnich-profesionalu-vadi-jim-v/r~73feb46e9d3811edbc030cc47ab5f122/

David Špaček – bývalý příslušník vojenského zpravodajství a partner Jany Hrubé, na kterou je napsaná firma dodávající drony Nemesis pro skupinu D.

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vojenska-policie-zasahuje-kvuli-sbirce-na-drony-v-projektu-nemesis-368174

Ladislav Mrklas – prorektor CEVRO Univerzity

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Mrklas

Blanka Havelková – dlouholetá manažerka a členka nejvyššího vedení Českých drah (2008-2025), sestra Jany Kotalíkové, která vedla úřad vlády za premiéra Petra Fialy a bývalá partnerka Jana Veverky.

https://www.eastlog.cz/speaker/blanka-havelkova-ceske-drahy/

https://www.lidovky.cz/byznys/predstavenstvo-ceske-drahy-jana-kotalikova-blanka-havelkova-vedeni.A220215_172121_ln_ekonomika_vag

Petr Mlejnek – bývalý ředitel civilní rozvědky, který musel rezignovat kvůli svým kontaktům s podnikatelem Michalem Redlem z korupční kauzy Dozimetr.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/petr-mlejnek-rezignace-konci-uzsi-dozimetr_2208310836_ako

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Mlejnek

Bohuslav Paule – předseda představenstva české technologické společnosti POCKET VIRTUALITY a.s., která vyvíjí softwarová řešení pro průmysl a obranu a je od roku 2024 součástí Czechoslovak Group (CSG) Michala Strnada.

https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/csg-akvizice-pocket-virtuality-rozsirena-a-virtualni-realita.A230828_155432_ekoakcie_vok

Ivan Hamšík – novinář a mediální manažer.

https://www.ivanhamsik.cz/

Petr Konečný – novinář, šéfredaktor Expresu.

https://www.expres.cz/o-nas

https://ceskepodcasty.cz/podcast/rozstrel/v-aktivnich-zalohach-nenajdete-rvouny-z-vaclavaku-rika-po-vycviku-novinar

Jakub Landovský – vládní zmocněnec pro naplňování závazků NATO, a ředitel sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Landovsk%C3%BD

Tomáš Pojar – diplomat, bezpečnostní analytik, poradce pro národní bezpečnost ve vládě Petra Fialy, a prorektor pro zahraniční vztahy a další vzdělávání CEVRO Univerzity.

https://www.cevro.cz/kontakty/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Pojar

Dominik Presl – analytik AMO (Asociace pro mezinárodní otázky).

https://amo.cz/lide/dominik-presl

Ivo Kramoliš – výkonný ředitel pro oblast obrany v PwC Česká republika (PricewaterhouseCoopers).

https://cz.linkedin.com/posts/pwc-ceska-republika_v%C3%ADt%C3%A1me-nov%C3%A9ho-direktora-ivo-kramoli%C5%A1-activity-7371474660254830593-5i1N

https://cc.cz/cesky-prumysl-stoji-na-krizovatce-firmy-by-mel-zacit-zajimat-obranny-sektor-rikaji-experti-z-pwc/

Monika Sedlická – horská průvodkyně, instruktorka skalního lezení a datová analytička.

https://cz.linkedin.com/in/monika-sedlicka/cs

Jonáš Vlk – viceprezident české firmy SpaceKnow, která se specializuje na analýzu satelitních snímků.

https://www.idnes.cz/zpravy/nato/satelit-spaceknow-idex-emiraty-obrana-abu-dhabi.A230222_093301_zpr_nato_inc

Martin Žilka – Podnikatel, specialista na krizový management, investice a logistiku

https://cz.linkedin.com/in/martin-%C5%BEilka-63a229240

Jan Dvořák – Bezpečnostní analytik a konzultant v oblasti strategických rizik.

https://securityoutlines.cz/analyza-jednotky-aktivni-zalohy-vojenskeho-zpravodajstvi/

Pavel Činčera – projektový manažer, konzultant a expert na environmentální bezpečnost.

https://cz.linkedin.com/in/pavel-cincera-9270b44

Další zdroje:

https://cnn.iprima.cz/tak-trochu-jini-vojaci-zajem-o-aktivni-zalohu-roste-uchazeci-maji-muj-obdiv-rika-matyzka-492990